Vstup pro předplatitele: |
(Smrk ztepilý
Stáří 180 let
Výška 38 m
Obvod 402 cm)
Prší
Přítmí pravěkého lesa
Ticho kapradin a trav
a kapající vody
Posvátná úzkost
slovanského obětiště
Zpovzdálí
hluk dětské
školní křížové výpravy
Směrovka: Král smrků 300 m
Zpáteční cestou
sbírám papírky
od žvýkaček a bonbonů
zn. Velim
(Jaroslav Kvasnica
Mariánské lázně 1987)
Klvač, P. (ed.): Krajina za humny. Drnka, Drnovice 2012, 80 s.
V páté a podle vyjádření editora opravdu poslední publikaci věnované mikroregionu Drahanská vrchovina poznáváme základní rysy zdejší venkovské krajiny tak, jak je vnímalo 28 spoluautorů (studentek a studentů humanitní environmentalistiky) vedených sociologem Pavlem Klvačem. Krajina za humny je představena souborem 26 fotografií doprovázených texty, které vysvětlují význam vybraných krajinných struktur v širších environmentálních souvislostech. Publikace zachycuje podzimní a zimní krajinu všech dvanácti obcí mikroregionu na konci roku 2011 a počátku roku 2012. Putování bylo zaměřeno na nalézání souvislostí mezi vývojem společnosti a stavem kulturní krajiny. Pavlu Klvačovi se podařilo sestavit publikaci tak, že vznikl komentovaný katalog současných dominant a typických znaků krajinného rázu této části Drahanské vrchoviny.
Nesporně k nim patří televizní vysílač na Kojálu v Krásensku, který „symbolicky vyjadřuje moc televizních obrazů a nebes se dotýkající slávu technického pokroku“, vrchol kopce Chocholík v Drnovicích s „megalomanskou stavbou kovové rozhledny“ a také sedmimetrová socha Dona Quijota v Olšanech, které se „dostaly do širokého povědomí díky místní Farmě Bolka Polívky“. Škála autory objevených krajinných prvků utvářejících její ráz je překvapivě velmi rozmanitá. Tvoří je cesty, zbytky agrárních teras u Lulče, které „potěší drobné živočichy i oko náhodného pocestného“, studánka Kojetínka, sad s úly, rázovitý posed ve Studnicích „jako ze surrealistického obrazu Salvadora Dalího“, sakrální stavby a pomníky, zbytky příkopů a valů laténského hradiště na Černově u Račic, kde skupinky návštěvníků „praktikují nejrůznější novopohanské obřady a rituály“, rozložitý smrk na louce u zaniklé osady Vilémov, kde „pod mohutnou klenbou se tak jako v zelené katedrále nechávají oddávat manželské páry“, rybník u Pístovic a přilehlá chatová kolonie s „galerií nejrůznějších kutilských architektonických slohů“. Soubor obrazů krajiny uzavírá strašák na poli u Studnic, který je „posledním mohykánem mizející rurální společnosti“.
Střízlivě a sličně upravenou publikaci s grafickou úpravou Jiřího Foltýna a Martiny Juříčkové uzavírá stručné představení všech autorů. Do mezinárodního kontextu posouvá publikaci výtečný anglický překlad, o který se postaral Nicholas Orsillo.
Krajinu za humny ocení zcela jistě obyvatelé místních obcí, které poučí o širších souvislostech představených krajinných jevů. Pohled na krajinu drahanského mikroregionu očima humanitních environmentalistů zároveň významně přispívá k poznání současného stavu venkovské krajiny České republiky a společenských procesů, které ji utvářejí.
Antonín Buček
krajinný ekolog