|
Vstup pro předplatitele: |
Lese, ty mechatý spáči!
(Petr Hille)
Obydlí větrů nikdy neztišená,
plameny zelené, jež náhle vyrazí
a šedá hnízda berou na ramena,
až zase řeřavějí před mrazy.
Vy harfy záchvěvů, jež umírají
pod srdci dosud nenarozeným,
jen brzy milující vás se ptají,
jak lásku stínů spoutat světlem svým.
Vy sloupy zpívající z modra nebe,
vy lesy ležící jak zvíře plné tmy,
jak vaše ticho zneklidní a zebe!
Zelené štěstí poznat dejte mi,
až v přilbách světla sladce obklopíte
mé hodiny jen pro vás, pro vás žité.
(Jan Zahradníček
Jeřáby, 1933)
Krajina, která je rozdělena administrativní čarou státní hranice, nebo údolí, jehož oba břehy pevně tmelí stuha řeky Dyje, která dala celé oblasti jméno? Linie bariér železné opony, která navždy zjizvila tento kraj, nebo rozmanitá krajina, kde se střetává vlažné hercynikum s teplým panonikem? Krajina rozchodu, nebo sblížení? To vše může být krajina národního parku Podyjí.
Jsem rád, vážení čtenáři časopisu Veronica, že nám redakce nabídla možnost opět připomenout národní park Podyjí na větším prostoru tohoto dvojčísla. Není to náhoda. Správa národního parku Podyjí spolupracuje s Ekologickým institutem Veronica příležitostně po celou dobu své existence. Jihomoravská ochrana přírody, ať už je reprezentována sférou nevládních organizací, či „oficiálních struktur“, má svou tradici a snad i nezpochybnitelné renomé. Snahou mých kolegů, autorů článků, které jsou věnovány našemu národnímu parku, bylo představit Podyjí dnešních dnů. Snad se nám to podařilo…
Tomáš Rothröckl