VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Přírodovědci již dávno poznali a popsali krajinu Podyjí jako svérázný fenomén. Novodobě byla tato skutečnost zdůrazněna v sedmdesátých letech minulého století. Snad i proto právě v časech, kdy velkovýrobní socialistické formy péče o lesy a zemědělskou půdu nemilosrdně a výrazně měnily tvář krajiny a byly příčinou negativních změn biodiverzity, bylo paradoxně možno „objevit“ téměř neznámou a vědecky ne zcela popsanou „krajinu na kraji“. V té době, a snad to bylo vyprovokováno právě výše popsaným trendem, stát začal poskytovat plošnou ochranu potenciálně ohroženým a skutečně kvalitním zbytkům naší přírody. Na počátku let osmdesátých díky cílevědomé práci několika osvícených odborníků vznikla chráněná krajinná oblast Podyjí. Její zpočátku „dvojmužná“ správa pod vedením otce zakladatele - okresního konzervátora ochrany přírody Ing. Jaroslava Krejčího - započala se soustavným prohlubováním poznávání CHKO Podyjí. Znojemskému patriotu, ale především významnému českému zoologovi doc. Vladimíru Hanákovi se v historicky krátké době podařilo vytvořit dělné pouto mnoha vědeckých a odborných pracovišť akademické sféry. Vznikl poradní sbor Správy CHKO Podyjí, jakási vědecká rada a spolek přátel zároveň, jehož se stal pan docent předsedou. A tak se nelze divit, že z prvotního komplexnějšího poznání, které bylo vtěleno do svazku map a tlusté knihy „oborového dokumentu“, vzešla v polovině osmdesátých let prvá idea národního parku.

Národní park - značka kvality?

Od myšlenky po její završení však uplynula ještě dlouhá doba. Nicméně, v roce 2011 jsme si připomněli již 20. výročí vzniku národního parku (NP) Podyjí. Splnily ony více než dvě desítky let očekávání všech zúčastněných a zainteresovaných? S ohledem na celospolečensky vnímanou roli a poslání této kategorie chráněné přírody, jakož ostatně všech institucí s přídomkem „národní“, nejsou pochopitelně důležité jen odpovědi ochranářů přírody, přírodovědců či lesníků, ale neméně důležité jsou postoje návštěvníků, uživatelů území, chcete-li módně stakeholders, ale v neposlední řadě i místních lidí. Uznáte, že to je téma na několikadenní konferenci. Takže zkratkovitě je vhodné říci, že nic není černobílé. Především proto, že různé skupiny si vysvětlují pojem národní park velmi různorodě, přestože je zákonem jasně definován. Podobně rozličná jsou tedy i jejich očekávání. Národní park se stal obchodní značkou pro podnikatele v oblasti cestovního ruchu či obchodníka s vínem. Značkou kvality, za kterou nemusí platit. Národní park se stal oblíbenou destinací turisty hledajícího klid v lůně přírody, který zde chválabohu stále nalézá. Národní park se ale stal i noční můrou developera usilujícího o výstavbu apartmánového megahotelu, „lidojemu“ v rázovité vísce se sto obyvateli. Stal se také rudou muletou před očima některých politiků, kteří, aniž by to dovedli racionálně zdůvodnit, považují územní rozvoj svého sídla za úkol rovný svaté válce. Ano, kromě ochrany přírody a její prezentace se zájem o území a jeho využívání nebývale zvedl. Roční návštěvnost cca 300 tisíc lidí není likvidační, avšak trend růstu tohoto čísla nelze podceňovat. Zranitelnost území je vzhledem k jeho malé rozloze pochopitelně velká. Je tudíž na místě býti „předběžně opatrným“. Správa NP Podyjí vytvořila nezbytnou turistickou infrastrukturu, síť značených cest je zde nejhustší ze všech našich národních parků. Spokojeni mohou být pěšáci, cyklisté, ale i jezdci na koních.

Péče o území

Díky relativně velikému stupni poznání hodnot tohoto území po více než třiceti letech jeho soustavného odborného zkoumání a profesionální ochranářské správy lze vyslovit i stručnou charakteristiku národního parku Podyjí: jedinečně zachovalé průlomové říční údolí na pomezí panonika a hercynika s nebývale vysokou přírodní rozmanitostí. Snoubí se zde komplexy přírodních a přírodě blízkých lesů s navazující otevřenou krajinou se zbytky stepních lad, vřesovišť i květnatých luk. Byl-li rok 2010 mezinárodním rokem biodiverzity, Podyjí bylo jeho tichou vlajkovou lodí v evropském oceánu.

Dlouhodobá strategie péče o toto území, která je od založení parku konzistentní, proto pokrývá i rozmanité způsoby péče o jednotlivé typy krajin, lokalit a stanovišť. Od intenzivních cílených zásahů v zájmu ochrany vzácných druhů rostlin a živočichů přes trvalou péči o sekundární ekosystémy, spočívající často v imitaci tradičního extenzivního způsobu hospodaření (např. pastva), po neintervenční management vybraných lesních celků, kde je dán prostor spontánním přírodním procesům. Správa tedy ctí ono hlavní myšlenkové poslání této celosvětově uznávané kategorie a ve význačné části parku ponechává prostor přírodě. Zároveň se věnuje poznání a péči o ty části krajiny, kde je její přírodní rozmanitost podmíněna přítomností člověka.

Ochota moderní společnosti ponechat kus krajiny přírodě však má svá omezení. Ze strany institucí ochrany přírody je nezbytné vysvětlovat, prezentovat, přesvědčovat. Ano, divočina je asi problematický termín pro evropského obyvatele. Vzpomene si na nekonečné africké savany s jejich zvířecími obyvateli, na Skalisté hory Severní Ameriky či zelené moře deštného pralesa Amazonie. Ale i středoevropská „divočina“ může mít svou neopakovatelnou podobu a význam. A to především jako kulturní a přírodní hodnota, jako neopakovatelná ukázka konkrétní divoké a spontánně žijící krajiny se všemi jejími atributy. Ano, toto velkolepé divadlo nelze jinde spatřit a prožít.

Kulturní krajina

Součástí podyjské krajiny jsou i převážně zemědělsky využívané partie s rázovitými sídly. Tyto obce jsou integrálními prvky ochranného pásma národního parku a v zájmu zachování jejich krajinářsko-estetických, architektonických a urbanistických hodnot je na místě jejich trvale udržitelný rozvoj - a to v pravém smyslu tohoto mnohdy již poněkud často skloňovaného pojmu. Přiznávám poctivě, že tento balík agend přináší správě parku asi nejvíc „minusových bodů“. Jak by ne, když stále existuje dost investorů, kteří nectí elementární pravidla, která však ve finále vedou k zachování krásy a hodnoty celku. To se týká i dalších oblastí, jako je péče o veřejné prostory, zeleň a blízké okolí obce. Ale právě malebnost malých obcí dotváří ono kouzlo místa, pro které je oblast Podyjí tak často vyhledávána návštěvníky. Poezie malých vinařských sídel, jejich záhumenních vinohradů a políček, sklepních ulic a lahodné úrody zrající v dřevěných sudech místních sklepů - to vše je charakteristikou krajiny obklopující národní park Podyjí. A návštěvníci? Ti právě hledají a oceňují tuto pohodu mírné vinorodé krajiny, jakož i divokost scenerií údolí Dyje, či klid monumentálních hradů a zámků i drobných historických památek. Na otázku, co je v Podyjí nejvíce zaujalo, často odpovídají: klid a prožitek z přírody bez davů lidí.

Dyje má dva břehy

Břeh Dyje u rakouských sousedů požívá ochrany obdobné - od roku 2000 je zde vyhlášen Nationalpark Thayatal. Spolupráce obou správ je vzorová, snad i proto byla oceněna certifikátem Federace Europarc dokládajícím dobrou péči o přeshraniční evropské chráněné území. To ale neznamená, že se nemusíme společně věnovat řešení různých problémů. Zachovalé přírodní a kulturní hodnoty zdejšího bilaterálního parku i kvalita péče o ně - to byly důvody, proč Rada Evropy propůjčila oběma parkům svůj Diplom pro chráněná území.

Ing. Tomáš Rothröckl - autor je ředitelem Správy národního parku Podyjí

Národní park Podyjí - základní údaje

Rozloha NP: 63 km²
Ochranné pásmo: 29 km²
Délka toku Dyje v NP: 40 km
Nejvyšší bod: 536 m n.m.
Nejnižší bod: 207 m n.m.
Lesnatost: 84 %
Zemědělská půda: 9 %

Národní park byl vyhlášen ke dni 1. července 1991 nařízením vlády ČR č. 164/1991 Sb. K zajištění ochrany přírody na území NP Podyjí a jeho ochranného pásma byla zřízena Správa NP Podyjí.