VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jednou z často diskutovaných otázek v rámci péče o území národních parků je, zda lovem regulovat stavy některých druhů zvěře či nikoliv?

Hlavním posláním národních parků je umožnění spontánního vývoje ekosystémů, přičemž v podmínkách střední Evropy, kde naprostá většina území je člověkem pozměněna, zahrnuje tento termín odůvodněnou možnost lovu vybraných druhů zvěře. Lov vybraných druhů zvěře je tak považován za jeden z managementových nástrojů péče o území.

Podyjí je v současnosti jediným národním parkem v České republice, kde se nevyskytuje větší predátor schopný alespoň částečně regulovat početní stavy spárkaté zvěře. Za takového predátora lze v našich podmínkách považovat především rysa ostrovida. Zkušenost z let 1994-1995, kdy se rys v Podyjí dlouhodoběji vyskytoval (jednalo se o nelegální vypuštění několika mláďat pocházejících ze zoologické zahrady) jasně dokládá, že predační tlak rysa na spárkatou zvěř je neoddiskutovatelný. V průběhu roku 1994 bylo nalezeno celkem 30 kusů spárkaté zvěře (14 kusů zvěře srnčí, 14 kusů zvěře mufloní a 2 kusy zvěře jelení), které byly prokazatelně uloveny rysem, resp. dvěma rysy, kteří se zde, po počátečním šoku z vypuštění do volné přírody, dokázali adaptovat. Od jara 1995 už žádná další zvěř ulovená rysem nalezena nebyla - rysi se s největší pravděpodobností stali obětí pytláků. V posledních letech nicméně dochází k občasnému „zatoulání“ mladých rysů migrujících z míst se stabilní populací.

V Podyjí jsou lovem regulovány zejména početní stavy srnce obecného, prasete divokého, jelena evropského, daňka skvrnitého a muflona obecného. Stavy spárkaté zvěře jsou totiž limitujícím faktorem pro zajištění zdárné obnovy druhové skladby lesních porostů, kde zvěř poškozuje, resp. v některých případech zcela eliminuje přirozenou obnovu a umělé výsadby zejména vzácných druhů dřevin. Jsou rovněž zásadním faktorem pro udržení příznivého stavu populací některých druhů rostlin.

Současně s regulací stavů zvěře provádí správa národního parku také opatření pro zajištění ochrany, zlepšování a stabilizace biotopů jednotlivých druhů živočichů a vytváření vhodných podmínek pro migraci chybějících původních druhů. V roce 2008 tak byly na území NP vyhlášeny tři tzv. klidové oblasti o celkové výměře 226 ha navazující na klidové oblasti (Ruhegebiete) v sousedním NP Thayatal. V těchto klidových oblastech jsou pro lov zvěře vymezeny pouhé tři dny v roce a také jiné aktivity (managementové zásahy, monitoring, výzkumná činnost) jsou zde omezeny na minimum.

S ohledem na ne právě ideální podmínky pro výskyt velkých predátorů (husté osídlení, značné turistické zatížení, malá výměra území, pozměněný stav ekosystémů, pytláctví), kteří by sami dokázali dostatečně účinně regulovat stavy spárkaté zvěře, je tedy velmi pravděpodobné, že i v budoucnu bude nutné, aby člověk lovem suploval jejich roli a udržoval tak jistou rovnováhu mezi všemi ekosystémy, které se na území národního parku vyskytují.

Petr Vančura