Čtení na tyto dny

Dřevorubec

bylo
příliš mnoho kamení
na zemi

a země porodila stromy

bylo
příliš mnoho dřeva
mezi nebem a zemí

a země
porodila člověka

a člověk
vzal sekeru

(Jan Tluka) 

 

Doporučujeme ke čtení

Data v plánování péče o chráněná území

Jonáš Gaigr, Eva Knižátková, č. 3/2024, s. 5-7, pro předplatitele

Pohled za hranice – dva odlišné světy, Arménie a Finsko

Jindřich Chlapek, Jaakko J. Ilvonen, č. 3/2024, s. 17-20, pro předplatitele

Odkaz Josefa Vavrouška je dnes dvojnásobne aktuálny

Mikuláš Huba, č. 3/2024, s. 28-31

Ubývá u nás ptáků?

Alena Klvaňová, č. 2/2024, s. 2-6, pro předplatitele

Nová chráněná území v Brně

Vilém Jurek, č. 2/2024, s. 32-33, pro předplatitele

Přírodní řeky jako překvapení Polska

Roman Barták, č. 2/2024, s. 34-35

Návrat vlčího zpěvu Jaroslava Monte Kvasnici

Jiřina Lacinová, č. 2/2024, s. 44-45

O ledňáčkovi


Karel Hudec, č. 2/2013, s. 16-17

Ledňáček říční (Alcedo atthis), jehož kresba od Jana Dungla zdobí obálku tohoto čísla, není u nás právě běžným ptákem, ale zná ho patrně každý. A to ne proto, že jeho jméno je v novější době často použito jako obecný název pro mražený krém. I když i to neprávem: jméno „ledňáček“ je chybný překlad německého „Eisvogel“, které etymologicky nesouvisí s Eis - led, ale s Eisen - železo. Tedy pták „železný“, kovově modře se lesknoucí. Oprávněně - když vám ledňáček bleskurychle přeletí nad vodní hladinou, slyšíte pouze písknutí a uvidíte modrý záblesk. A pokud opatrně postupujete, zahlédnete na větvičce vrby nad vodou sedícího ledňáčka, jak shlíží do vody, kam by se rád vrhl za nějakou rybkou. To může být někdy i u Dyje v národním parku Podyjí, kde nepravidelně hnízdí několik párů a během zimy bylo v posledních letech při sčítání vodních ptáků pozorováno nejvýš šest jedinců.

Ledňáček ostatně nemá se zimou moc rád něco společného: zamrzají mu zdroje ryb, kterými se živí, a kruté zimy byly vždy příčinou úhynu mnoha jedinců. Trvalo pak zpravidla několik let, než jeho početnost zase vzrostla. Nikdy u nás neměl a dodnes nemá život lehký. Donedávna byl vyhlašován za úhlavního nepřítele rybího plůdku, zejména pokud si vyhlédl plůdkový rybníček rybářského chovu. S pokrokem techniky přišly znečištěné vody a k tomu regulace toků, často s kamennou úpravou břehů. Poněvadž ledňáček si vyhrabává pro hnízdění v hlinitých stěnách noru hlubokou až jeden metr, nové břehy mu vytvoření spokojeného domova neumožňují. Naštěstí však se již ledňáčci neloví ani nechytají do želez, vody jsou čistší a ledňáčci se naučili hnízdit i v umělých norách zapuštěných do kamenných břehů. Tak ještě ty zimy. Někteří ledňáčci však zimu přečkají zimní dovolenou ve Středomoří, mnozí dokonce až v severní Africe, jak ukazují naše kroužkovací výsledky. Takže snad ledňáčci u nás ještě vydrží, ostatně jejich jméno si do štítu dala i jedna organizace ČSOP, která se také o ně velmi stará.

Barevnost ledňáčků je proti naší, na barvy celkem chudé ptačí fauně velmi nápadná. Je to ale snadno vysvětlitelné: náš ledňáček je jediný druh z celkem devadesáti tří, který žije tak vysoko na severu. Ostatní druhy žijí většinou v tropech, kde tolik nezáleží na krycím zbarvení, jako na imponování partnerovi - podobně jsou na tom i další ledňáčkovi příbuzní, jako mandelík, dudek či vlha. Velká část tropických ledňáčků nejsou ani tak vodní, jako lesní ptáci. K nejznámějším druhům z celé té čeledi patří asi australský ledňák obrovský, méně barevný, zato s chechtavým hlasem, vyjádřeným anglickým jménem Kookaburra.

Ledňáček je u nás nyní symbolickým ptákem čistých potoků. Ve starověku však byl symbolem manželské věrnosti, dnes asi těžko představitelné: když se Alkyoné dozvěděla o smrti manžela při ztroskotání lodi, vrhla se do moře a utopila se; za tuto věrnost byla od bohů proměněna v ledňáčka a byla jí dána možnost udržet moře po 14 dní v klidu. Latinské jméno ledňáčka alcyon bylo vědecky použito pro jiný druh, ale i tak se celá pověst vztahuje zřejmě na rybaříka jižního, který žije již v Malé Asii a jako jeden z mála ledňáčků loví i v moři - dokáže se totiž bleskurychle spustit pod hladinu z třepotavého letu na místě. Český vztah k ledňáčkům byl prozaičtější než starověkých bohů a někteří - spíše lidé - by soudili, že pro Čechy typický, zachovaný v jedné staré pověře: „Kdo zastřelí ledňáčka a vezme z něho jazyk, může spůsobiti, že se každý terče chybí, zadělá-li jazyk rybaříkův do prkna“. Návod na vlastní trefení se ledňáčka proto raději vynechám.

Karel Hudec

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu