Čtení na tyto dny

Bivak podle Platóna

(Jaromíru Tomečkovi)

Sedím v jeskyni
u skromného ohníčku
a navzdory možné pokutě
sleduji odrazy
na vápencové kůži skály

Platónova jeskyně
v lůně Moravského krasu

Ale odrazy nejsou stínem skutečnosti

Povolání: Romantik
Již bez místa
neboť romantismus
jest důvodem
k odebrání svéprávnosti
Tudíž: Bez nároků na honorář a penzi

Sedím v jeskyni
Neskutečné odrazy
skutečně krásné chvilky

(Jaroslav Kvasnica) 

 

Doporučujeme ke čtení

Pouť na Svatou Horu I

Václav Štěpánek, č. 4/2023, s. 26-31, pro předplatitele

Jsou cesty kamenů, květů a v nich návrat (krátká potulka rodnou i domovskou Vysočinou)

Miloš Doležal, č. 4/2023, s. 18-21, pro předplatitele

Když horizontálu cesty protne vertikála, pak se cesta stává poutí

Josef Kroutvor, Pavel Klvač, č. 4/2023, s. 2-3, pro předplatitele

Ohlédnutí za půlstoletím Ramsarské úmluvy

Jan Plesník, č. 3/2023, s. 2-5, pro předplatitele

K hydromorfologickému působení bobra evropského

Tomáš Just, č. 3/2023, s. 29-33

Algolog v mokřadech

Olga Lepšová-Skácelová, č. 3/2023, s. 39-41, pro předplatitele

Hnízdění ve věnci

Dagmar Pecková, č. 3/2023, s. 46-47

Těžko porazitelný soupeř: trnovník akát


Milan Pořízka, č. 2/2013, s. 29

Jedním ze základních úkolů Správy NP Podyjí je tzv. obnovní management, jehož prvotním cílem je rekonstrukce člověkem přeměněných lesních porostů na porosty s původními dřevinami. Jako nejnáročnější se v tomto směru jeví přeměny poměrně rozsáhlých akátin, které se nacházejí zejména v jihovýchodní části území mezi Znojmem a Hnanicemi.

V době vyhlášení NP Podyjí čítala rozloha čistých akátin nebo porostů s významným (30%) podílem akátu 230 ha. Tyto porosty obsadily lokality s nejchudšími stanovištními podmínkami, převážně plochy dříve využívané pro pastvu - jež původně nejspíš byly rozvolněnými kyselými doubravami střídajícími se s primárním bezlesím a se skalními výchozy. Odtud se pak akáty invazivně šířily za světlem i do okolních porostů.

Prvním provozním krokem, jímž správa NP aktivně vstoupila do boje s akátem, bylo prostorové rozpracování největších celků akátin. Jednalo se o umístění obnovních prvků - pasek vhodného tvaru, počtu a rozlohy do souvislých komplexů akátových porostů. Zde bylo nutno uplatnit znalosti o vlastnostech akátu na jednotlivých stanovištích. Nejčastěji šlo o obnovní prvky o velikosti cca 0,5 ha a šířce nepřesahující výšku okolního porostu umístěné tak, aby byly vytvořeny co nejpříznivější podmínky pro budoucí porost a zabráněno nástupu nové generace akátu.

Současně s rozpracováváním rozsáhlých akátin bylo nutno zachytit snahu akátu šířit se do míst, kde se doposud nevyskytoval. V tomto případě se jednalo o likvidaci akátu ve směsi s jinými dřevinami a akát se zde odstraňoval v rámci výchovných zásahů - probírek. Omezeně se na území parku vyskytovaly i uměle založené akátiny, pravděpodobně jako pokus o pěstování cenných sortimentů na bohatších stanovištích nebo jako pokus o vytvoření medonosných porostů.

Neméně důležitým krokem následujícím po těžbě akátu bylo zamezení nástupu pařezové a kořenové výmladnosti, k čemuž u akátu zcela běžně dochází. V této fázi se ponejvíce uplatnilo mnohdy opakované použití vhodných herbicidů aplikací na list nárostu.

Dalším krokem směřujícím k přeměně akátin byla obnova lesa a následná péče o mladé porosty. Vzhledem k tehdejší absenci podrostu cílových dřevin pod akátinami se musela obnova lesa provést téměř výlučně uměle. Akát nahradily původní dřeviny, převážně dub zimní, dub cer, lípa, javory, jeřáby, třešeň aj. Přitom veškeré přirozeně vzniklé skupiny stromů i solitéry (obojí převážně duby a habry) zůstaly pochopitelně zachovány. Časově i finančně nejnáročnější fází celého procesu přeměn akátových porostů na lesy s původními dřevinami je péče o mladé porosty. Jejím smyslem je dovést porosty do stavu, kdy nejsou atakovány zvěří a odrostly existenčnímu tlaku buřeně. Konkrétně jde o aplikaci repelentů a instalaci oplocenek proti škodám zvěří a o vyžínání buřeně. Tímto způsobem se Správa NP Podyjí o nově vzniklé kultury stará již více než 10 roků.

V současnosti pracovníci správy vstupují do druhé etapy likvidace akátin - přiřazují se obnovní prvky - nemusí to být vždy paseka, může to být přirozeně vzniklý prvek cílové dřeviny - k prvkům vzniklým před cca 20 lety. Situace je daleko příznivější, svou roli v tom hrají i výsledky dalšího dlouhodobého lesnického úkolu - snižování stavu zvěře. Pod stojícími zbytky porostu se ve velké míře objevují náletové směsi, které vyplňují významný podíl prostoru a tím snižují plochu pro uvažovanou umělou obnovu. Zde lze uplatnit další způsob likvidace akátu. V porostech s podrostem cílových dřevin totiž není možno bez vedlejších účinků použít herbicidy a arboricidy. Proto jsme „znovu objevili“ metodu starých praktických lesníků, kdy dospělé jedince akátu odtěžíme na výšku pařezu asi 130 cm, což ve většině případů znamená utlumení kořenové výmladnosti. Intenzivní výmladnost se přesune na pařezovou část, kde se mechanicky odstraňují výmladky v bylinném stavu. Nezanedbatelnou výhodou této metody je i nižší finanční náročnost. V porostech bez podrostu bývá uplatňována metoda nízkého pařezu s okamžitým nátěrem řezné plochy pařezu. Mnohdy dochází i ke kombinaci zmíněných metod.

Z dosavadních zkušeností a výsledků lze konstatovat, že za necelých 20 let přeměny akátin se jejich plocha snížila o 50 ha. Na cíl vytyčený plánem péče, tj. úplné odstranění akátu z místních porostů, bude nutno počkat ještě minimálně 30 až 50 roků.


Ing. Milan Pořízka - vedoucí oddělení lesní správy a péče o nelesní pozemky Správy národního parku Podyjí

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu