VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Nelesní biotopy tvoří sice jen zlomek plochy národního parku Podyjí ve srovnání s rozsáhlým lesním komplexem údolí řeky Dyje, ovšem o to větší je jejich význam pro celkovou biodiverzitu území. V Podyjí najdeme zejména množství nevelkých, roztroušených lokalit, jako jsou například údolní louky, skály, nebo fragmenty stepních trávníků, meze, pásy křovin a staré aleje. Ve východní polovině udávají krajině ráz i plošně rozsáhlejší lokality. Patří mezi ně Havranické vřesoviště, Mašovická střelnice nebo Hradišťské terasy.

Druhové bohatství není podmíněno jen pestrými přírodními podmínkami a dlouhou historií vývoje biotopů, ale i polohou území na okraji stepní zóny panonské oblasti, jíž vděčíme za přítomnost některých výjimečných druhů. Na okraji areálu zde najdeme desítky druhů hmyzu, ale i rostlin, z nichž některé díky takzvanému údolnímu fenoménu řeky Dyje mohou pronikat i do méně příhodných oblastí hercynské oblasti.

K tomu nejzajímavějšímu, co uchvátí zvláště v druhé polovině léta každého návštěvníka, patří bezpochyby podyjská vřesoviště. Táhnou se podél jihovýchodního okraje národního parku Podyjí od Znojma přes Konice, Popice, Havraníky a Hnanice, proslulé množstvím příjemných vinných sklípků, až k rakouskému Retzu a jsou součástí II. zóny národního parku. Podle odhadů hostí vřesoviště více než polovinu počtu všech podyjských rostlin a živočichů.

Vřesoviště vznikla na okrajových svazích českého masivu svažujících se do okolních nížin karpatské předhlubně. Na velmi mělkém substrátu se zde vyvinula různorodá mozaika vřesovišť, stepních trávníků, sadů a borových lesíků, která představuje zbytek staré kulturní krajiny vytvořené postupným odlesňováním teplomilných (acidofilních) doubrav a staletou pastvou. Na rozdíl od vřesovišť, jaká známe ze západní Evropy, jsou podyjská vřesoviště zpravidla suchá a teplá. Dnešních přibližně 100 hektarů vřesovišť je pouze zbytkem původně mnohem rozsáhlejších obecních pastvin, jež zasahovaly v okolí Havraníků a Popic daleko do nyní zalesněného údolí Dyje.

O vřesoviště pečují i ovce a kozy

Již od 90. let 20. století se podařilo na vřesovištích obnovit pastvu ovcí a koz, která patří k základním nástrojům jejich údržby. Během let se experimentovalo jak s intenzitou pastvy, tak se způsobem jejího provádění. Jako nejvhodnější se dnes jeví volná pastva na rozsáhlejších pastevních celcích s rozličnou mírou působení, od silně vypasených plošek s chodníčky a holou půdou po méně spasené, křovinaté plochy. Poměrně silné zarůstání křovinami naznačuje, že dosavadní pastevní zatížení je stále příliš slabé. Dva roky probíhala v blízkosti Havraníků i pastva dvou kusů krav. Výsledky pastvy byly velmi povzbudivé, ale kvůli provozním komplikacím (krádeže vybavení, strach místních obyvatel a podobně) bylo nutné pastvu ukončit. V okolí obcí rovněž přibylo několik koňských pastvin. Některé z těchto pastvin představují hodnotné biotopy s kvalitním pastevním drnem. Díky koním se v Podyjí také objevily některé po desetiletí nepozorované druhy brouků vázaných na trus dobytka.

Bez kácení náletových dřevin by ale přesto vřesoviště brzy zmizelo v náruči mladého lesa. Většinu ohnisek akátu se na vřesovišti již podařilo odstranit, dalších dřeviny, jako jsou růže, osiky, trnky nebo janovce, se však dále rozrůstají. Kromě toho je na vřesovištích zapotřebí kosit i rozšiřující se třtinu. Výsledky bohužel zatím nejsou valné.

V posledních letech se osvědčily i razantnější formy zásahů, jako je strhávání porostů vřesu nebo narušování drnu těžkou technikou (lžíce bagru, pojezd vozidel). I několik nedávných požárů mělo překvapivě pozitivní vliv na stav vegetace. Vznikají tak holé plošky, které potřebuje pro svoji úspěšnou obnovu nejen vřes, ale i množství bezobratlých. Například na místech, kde byla třtina stržena bagrem, na několik let skutečně zcela zmizela nebo byla silně potlačena a holé plochy pozvolně zarostly mezernatou vegetací s vřesem. Práce bagru je sice velmi drahá, ale ušetří náklady za několik let ručního sečení. Tyto občasné zásahy tedy zvyšují zásadním způsobem mikrobiotopovou pestrost lokalit, čímž vzrůstá šance na vytvoření vhodných podmínek pro větší spektrum druhů.

Tanky na frontě biodiverzity

Zatímco vřesoviště mají přírodě blízký charakter a díky jejich velmi dlouhé historii na nich vysoká druhová pestrost tolik nepřekvapí, najdeme v Podyjí i ukázky velmi cenných, ryze člověkem vytvořených biotopů. Příkladem může být bývalá Mašovická střelnice, porostlá dnes komplexem lučních, stepních a křovinných biotopů.

Střelnice vznikla až v 50. letech minulého století na ploše asi 80 hektarů v místech, kde se nacházela pole a ojedinělé ostrůvky se stepní vegetací. Území sloužilo armádě jako prostor pro cvičnou střelbu tanků i pěchoty až do poloviny 90. let. Původně rovinaté území bylo k těmto účelům přetvořeno množstvím příkopů, valů a pojezdových nebo kolejnicových drah, které přispěly ke zpestření stanovištních podmínek. Rovné plochy byly pravidelně sečeny na seno, čímž časem vznikly velmi kvalitní luční porosty, které navíc nezarostly stromy a keři. Množství přírodních hodnot nakonec vedlo k vyhlášení tohoto prostoru za evropsky významnou lokalitu.

Území střelnice je cenné zejména pestrým kobercem lučních květů, složeným sice převážně z běžných druhů, ale v bohaté směsi, jakou v Podyjí téměř nenajdete. Staré příkopy hostí některé velmi vzácné druhy hub. Střelnice je snad nejbohatší podyjskou lokalitou denních motýlů, včetně jinde nepozorovaných druhů, a ptáků vázaných na křoviny. Péče o střelnici se poměrně daří i díky dobré spolupráci se soukromě hospodařícími rolníky. Jistým problémem zůstává, podobně jako na vřesovištích, rozšiřování třtiny a silné zarůstání dřevinami. Velká pozornost je věnována lesním okrajům podél střelnice, které jsou záměrně prosvětlovány. Na některých jejích plochách se plánuje i opětné nasazení tanků k vytvoření obnažené půdy na travnatých biotopech.

Údolní louky uprostřed lesa

Důležitou roli hrají v Podyjí nelesní biotopy nacházející se uvnitř lesního komplexu. K nim náležejí zejména údolní louky podél Dyje, které vznikly v místech historického osídlení údolí v blízkosti vodních mlýnů. Mnohé louky již bohužel zmizely pod zárostem nového lesa, ale ty zbývající jsou dodnes výjimečnými centry druhové diverzity. Díky pestrému složení kvetoucích bylin hostí nejen spoustu typicky lučních druhů, ale lákají i lesní hmyz ze širokého okolí. Louky jsou každoročně sečeny s ponecháváním nesečených pásů. Ideální způsob péče se po různých pokusech s počty a termíny sečí stále hledá. Uvažuje se i o pastvě otav podle rakouského vzoru praktikovaného v sousedním národním parku Thayatal.
 

Výše popsané lokality jsou příklady nejcennějších nelesních biotopů národního parku Podyjí. Kromě nich v Podyjí najdeme desítky menších i velmi drobných lokalit s neméně cennou a zajímavou flórou a faunou. Jen stěží si lze představit, jak musela být zdejší krajina pestrá a druhově bohatá před kolektivizací zemědělství, kdy v dnešním ochranném pásmu rostly tisíce stromů rozptýlené zeleně, mezi poli a loukami se táhly kilometry mezí, v krajině byly rozesety desítky hektarů luk, suchopárů a remízků. Vedle ochrany dochovaných zbytků přírody je největší výzvou do budoucna snaha alespoň o částečnou obnovu funkcí silně zorněné krajiny ochranného pásma. První pokusy se již dějí v okolí Mašovic, Čížova nebo Popic, kde se zatravňují některé pozemky, provádí se výsadba rozptýlené zeleně a je snaha o dělení lánů do menších polí.

Biotop / Plocha (ha)

Vřesoviště a suché trávníky 160
Havranické vřesoviště 100
Mašovická střelnice 25
Hradišťské terasy 8
Louky 190
mezofilní 180
vlhké 10
Vodní nádrže a mokřady 12
rybníky 10
ostatní 2

Příklady nejvýznamnějších druhů vázaných na nelesní biotopy NP Podyjí

Rostliny

česnek hranatý (Allium angulosum)
divizna brunátná (Verbascum phoeniceum)
hvězdnice zlatovlásek (Aster linosyris)
koniklec velkokvětý (Pulsatilla grandis)
kosatec nízký (Iris pumila)
křivatec český (Gagea bohemica)
mochna skalní (Potentilla rupestris)
tužanka tvrdá (Sclerochloa dura)
vrabečnice roční (Thymelaea passerina)
vstavač osmahlý (Orchis ustulata)

Živočichové

bělozubka bělobřichá (Crocidura leucodon)
hnědásek podunajský (Melitaea britomartys)
ještěrka zelená (Lacerta viridis)
kobylka révová (Ephippiger ephippiger)
nosatec Cyphocleonus achates
pěnice vlašská (Sylvia nisoria)
saranče Aiolopus thalassinus
strakapoud jižní (Dendrocopos syriacus)
střevlík Callistus lunatus
zlatohlávek uherský (Protaetia ungarica)

Ing. Robert Stejskal, Ph.D. - referent pro přírodovědný management lesních a nelesních ekosystémů Správy národního parku Podyjí