VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Národní park Podyjí a Nationalpark Thayatal byly vyhlášeny k ochraně výjimečně zachovalého hluboce zaříznutého říčního údolí s četnými meandry a s množstvím geomorfologických útvarů ve skalních horninách. Mezi Vranovem nad Dyjí a Znojmem tvoří řeka Dyje páteř obou národních parků v délce zhruba 43 kilometrů. Řeka pramení ve dvou oddělených oblastech. Moravská Dyje vytéká severně od obce Panenská Rozsíčka na Českomoravské vrchovině a na rakouské straně začíná svou pouť v předhůří Weinsberger Wald, oba toky se spojují u obce Raabs. Území národních parků je odvodňováno buď přímo řekou Dyjí, nebo jejími drobnými přítoky. Největší z přítoků je rakouský Fugnitzbach o celkové délce 24 km a na české straně je pak největším přítokem Klaperův potok. Řeka Dyje ovšem byla v nové době v délce 42,72 km uzavřena mezi dvě vodní díla - Vranovskou a Znojemskou přehradu. Nejprve byla v roce 1934 uvedena do provozu Vranovská přehrada a v roce 1966 se přidala Znojemská přehrada.

Jak změnily přehrady řeku?

Hráze obou vodních nádrží vytvořily významnou bariéru pro migrující živočichy, především pro ryby. Postupně se tak kvůli nim změnily podmínky pro život v řece i v jejím bezprostředním okolí. Změnila se teplota vody, přerušil se chod živin a splavenin.

Život v řece v národních parcích významně ovlivňuje především Vranovská přehrada, která slouží kromě ochrany před povodněmi také k zabezpečení vodárenského odběru a zajištění potřeb pro závlahy a rekreaci i k zajištění výroby energie.

Statistické hodnoty nám napovídají, že přítoky Dyje v národním parku jsou z hlediska vodnatosti nevýznamné a na chod průtoků v korytě mají jen nepatrný vliv. Průměrný průtok je v profilu Vranov-Hamry Q_a = 9,73 m³/s (pod Vranovskou přehradou) a v profilu Znojmo Q_a = 9,79 m³/s (pod hrází Znojemské přehrady). Vranovská přehrada se stala téměř neomezenou vládkyní nad množstvím vody v níže položené řece.

Těsně pod přehradou je umístěna elektrárna se třemi Francisovými turbínami. Každá z turbín má hltnost 15 m³/s. Elektrárna pracuje ve špičkovém režimu, a proto pod přehradu pouští vodu jen v době zvýšené potřeby energie. Pod hrází se mění náhle průtok v rozmezí od 0 do 45 m³/s, a to minimálně dvakrát denně. Zůstatkový průtok je zajišťován vypouštěním nadjezí jezu Formóza, který je zhruba 2 km pod hrází. Z pohledu života vodního toku se neustále střídají období sucha a malé povodně, vodní hladina kolísá o 40 až 80 cm, průtokový režim přestal odpovídat ročnímu průběhu srážek a závisí především na ceně energie. Prudké kolísání vody způsobuje změny ve společenstvu ryb vinou rušení a nadměrného driftu (zejména plůdku). Změna chování a následně početnosti a stability lokálních populací jednotlivých druhů souvisí se stresem způsobeným extrémně nízkým minimálním zůstatkovým průtokem a náhlým zvýšením v důsledku spuštění turbín pro energetické využití. Posuny substrátu za vysokých průtoků (při provozu tří turbín vranovské elektrárny) způsobují snížení úspěšnosti reprodukce přítomných druhů. Řeka, která původně představovala parmové pásmo s 35 druhy převážně kaprovitých ryb, se postupně změnila na pásmo lipanové až pstruhové s potvrzenými 11 druhy ryb, kde dominují vranka obecná a pstruh obecný.

Rychlé a značné kolísání průtoků znemožňuje osídlování příbřežní zóny. Dochází zde totiž k náhlým změnám prostředí, což neumožňuje přežití stálých populací živočichů. Významné je narušování vodní vegetace (zejména porostů lakušníků) coby úkrytu a stanoviště bezobratlých živočichů. Porosty vodních makrofyt mají vliv i na dynamiku průtoku v řece, postupové doby vlny vypouštěné z vodní elektrárny se při nárůstu lakušníků snižují.

Způsob vypouštění vody z nádrže je neměnný již od její výstavby. Voda pro vodní elektrárnu je odebírána z hloubky cca 40 m, a zatímco průměrná měsíční teplota vody nad přehradou se pohybuje mezi 0-19,5 °C, pod přehradou již jen mezi 2-14 °C. Celoročně nízká teplota vody umožňuje dokončit vývojový cyklus poměrně úzkému spektru živočichů a kvůli ovlivnění teplotního režimu řeky dochází v Dyji ke změně společenstev. Změněná teplota také způsobuje, že hladina řeky v zimě prakticky nezamrzá. Rybožraví predátoři (především kormorán velký a volavka popelavá), kteří jsou nedílnou součástí přírodních a přírodě blízkých ekosystémů, pak mají zejména v době snížené hladiny se svou kořistí snadnou práci.

Blýskání na lepší časy

K částečnému zlepšení průtokového režimu přispěly dvě vodní stavby, které v roce 2012 dokončila společnost E.ON Trend. Jedná se o opravu náhonu a stavbu malé vodní elektrárny u jezu Formóza ve Vranově nad Dyjí a další malou vodní elektrárnu přímo pod hrází Vranovské přehrady. Obě stavby umožnily zvýšení minimálního průtoku.

Podmínky pro život v řece jsou opravdu obtížné. Přestože obě přehrady stojí a nepochybně i nadále budou stát, je nutné pro zlepšení stavu vodních ekosystémů v řece Dyji docílit takového režimu průtoků, ve kterém nebude docházet k narušování biologické stability a k nepříznivým změnám struktury a kvality ekosystému. Tedy takového režimu, který umožní vytvoření a udržení přírodě blízkého stavu vycházejícího z ovlivněných podmínek. Do budoucna je nezbytné kromě zvýšení minimálního zůstatkového průtoku omezit velikost průtoků během energetické špičky a snížit rychlost nástupu špičkových průtoků.

Ing. Martina Kosová - referent pro vodní hospodářství Správy národního parku Podyjí