VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Předjaří I

Vstoupit do světelné země,
za řadou holých stromů,
v srdci můru,
v poli důlek, v důlku jitrocel.

V ruce křivou hůl,
k zahnání sněhových bouří,
do času nad krajinou.

Předjaří II

K vodě sbíhají chlapci
s hořícími větvemi,
jako by se zmocnili země,
aby ji očistili.

Budeš-li ticho,
uvidíš, jak se smrt
přes pole vede s jiným.

Bylo na déšť

Tlumok večera přinesl domů.
Bylo na déšť,
tiše se pnula po zdi stébla

- cosi, co vydrží dlouho,
než se jednoho dne
nahoře dotkne,
dole pustí.

Ohňová země

Nebyli nebo odešli.
Asi jim shořelo dříví
už dřív.

Hluk větru nad vodou.
Daleko k nim.

Světélka hřadují ve vesnicích,
v ohňové zemi spících.

Desková malba

Tříštivá síla nebeská
trhá svět, jako koně Mongolů,
v jednom z večerů léta.

Tisíciletý hmyz
padá a vylézá odevšad,
kus nervu hryže v kůži.

Pampeliškou se žehná,
plevelem hrozí.
Loď spěje k vzdálenému vrcholu.

Den se jak voda vrací

Den se jak voda vrací,
do lesních studní
zasklených slídou.

Čekám a stromy planou.
Do svitu nad modravou.

Přijdeš.
Neboť jsem věřil málo
a teď mnou zmítá svítání.

Oheň

Poslouchám stromy.
Hlasy se vinou po světnici,
línají mělkou nocí.

Odněkud někam,
po břehu vratkých vyprávění.

Ode mne k ohni,
co držím v rukách.
V zahradě milíř chvíle.

Vzplál další hlas.
Mávnutí křídel
nad dubem v lesích.

Slavomír Kudláček

Narodil se v roce 1954 v Pardubicích. Pracuje jako památkář chrudimského regionu. Knižně vydal osm básnických knih a jednu cestopisnou knihu. Otištěné básně jsou vybrány ze sbírky Hodina amulet (Mladá fronta, 1994).

Básně Slavomíra Kudláčka jsou spjaté s krajinou. Krajina, příběh, vzpomínka k sobě promlouvají a jejich řečí prorůstají příběhy, které zní jako dávné i nové zároveň. Podobné lidovým písním, mýtům, legendám z „ohňové země spících“.

-pč-