VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Navzdory všem poplašným zprávám o zdražování a utahování opasků bychom si měli přiznat, že jsme na tom stále celkem dobře. Většina z nás si může dopřát i zdravou stravu doplněnou o hojnost zeleniny. Proč ne, vždyť v supermarketech je po celý rok k dostání všechno, na co si vzpomeneme, ani pro jahody nemusíme v zimě chodit ke dvanácti měsíčkům. Když si spočítáme náklady pěstování zeleniny na vlastní zahradě, dojdeme k překvapivému závěru, že v supermarketu pořídíme běžnou zeleninu dokonce levněji. Přestože ji vozí kamiony kdoví odkud. Neměli bychom se tedy raději věnovat něčemu užitečnějšímu a místo plahočení na zahradě dát za pravdu lidem, kteří na zahradě mají jen bazén a anglický trávník lemovaný koniferami, a užívat si s nimi života někde u moře?

Pokud by motivací pro pěstování vlastní zeleniny byla snaha ušetřit, mohlo by se opravdu zdát, že se to nevyplatí. Ale to jen na základě povrchního pohledu. Na zahradě totiž můžeme pěstovat zeleniny, které jsou téměř k nezaplacení. Díky voňavým zeleným bylinkám mohou naše pokrmy být hodny čínského císaře svou rozmanitostí a neopakovatelností. Naše zahrada může oplývat hojností salátových zelenin. Čerstvě utržené jsou mnohem chutnější a hodnotnější než ty rychlené kupované, zabalené ve fólii a chráněné chemií, aby se nezkazily. Mnohé druhy zeleniny, které máme na zahrádce, ani jinde neseženeme. Zkuste si koupit třeba obyčejné pampelišky. Možná namítnete, že to je plevel, a ne zelenina. Ale to byste urazili francouzské kuchaře, kteří při otevírání brněnské Vaňkovky servírovali pampelišky s chřestem jako součást slavnostního menu. A kořen lopuchu jsem v obchodě našla jen jednou, kilogram za 90 Kč. No dobře, necháme stranou japonskou kuchyni, kde si lopuchu cení jako jedné z nejhodnotnějších zelenin, ale co třeba topinambur? Ne nadarmo se mu říkalo židovský artyčok. V zimě můžeme chroupat čerstvé hlízy nebo si připravit chutný míchaný salát s kořenovou zeleninou. Pro diabetiky jsou pravým požehnáním. Nebo mangold. Na zahradě ho můžeme mít téměř po celý rok v hojném množství a vychutnat si různobarevné řapíky smažené v těstíčku nebo zapékané se sýrem. Špenát připravíme prakticky kdykoliv podle své chuti třeba i z lebedy zahradní, kopřiv, česnáčku lékařského, bršlice kozí nohy nebo šruchy zelné. A salát každý den jiný, na podzim například z čínské hořčice. A těch ředkví a ředkviček…

S minimálním množstvím nakoupených surovin si tedy můžeme připravit chutná jídla, která navíc skvěle vypadají. Paní profesorka Librová zavedla pojem, který toto bohatství dobře vystihuje - ekologický luxus. V celém západním světě je pěstování zeleniny uznávaným koníčkem, kterému se s patřičnou hrdostí věnují i významné osobnosti, mezi mnohými princ Charles. Pořádají se zahradní párty, kde se hostitelé chlubí svými výpěstky originální chuti. U nás je naproti tomu mnoho lidí, kteří se po rychlém zbohatnutí považují za „horních deset tisíc“ a z této povýšené pozice pokládají pěstování vlastních plodin nebo dokonce chov hospodářských zvířat za něco nečistého, odpudivého a ubohého, vhodného pro chudé nižší vrstvy, i když se to podle nich ani nevyplatí. Jejich zahrada je líbivá a slouží jako dokonale uklizený prostor výhradně k relaxaci. Chlubí se dokonalým anglickým trávníkem a při tom nevědí, o co se ochuzují.

Naštěstí přibývá stále více lidí, kteří vnímají zahradu z úplně jiného pohledu. Vědí, že zahrada jim může být nejen významným zdrojem zdraví a obživy, ale zároveň kusem přírody, který sdílíme s ostatními živými bytostmi. Schopnost a možnost vypěstovat si něco k jídlu jim dává pocit sounáležitosti s přírodou, vděčnosti i pokory a zároveň i pocit nezávislosti na obchodních řetězcích, které nabízejí sice relativně levné, ale často nekvalitní potraviny.

Někomu se také může zdát, že pohled na záhony zeleniny je fádní a nezajímavý. To nemusí být pravda. Se spojením zeleniny a květin ve velmi působivých kompozicích jsem se setkala v Bretani dokonce uprostřed náměstí, kde dominovaly barevné mangoldy, kadeřávky a kukuřice. Ani o přírodní zahradě založené na pestré směsici zelenin, květin, léčivých a aromatických bylin i ovoce po vzoru starých selských nebo klášterních zahrad se rozhodně nedá říct, že je fádní. Smíšené kultury tu vytvářejí nečekané sestavy tvarů, struktur i barev, které oživuje přítomnost ptáků, motýlů a dalších živáčků - prostě pastva pro oči, pro duši i pro tělo. Vytvářet takové kombinace je zajímavější než malovat obrazy, protože tu s námi spolupracuje příroda, a vznikají tak nová a nová překvapení během roku i během jediného dne, kdy paprsky slunce postupně představují celou tu krásu. Stojí to za trochu tělesné práce. Na čerstvém vzduchu nám prospívá mnohem více než v posilovně. A když vezmeme do ruky kyprou a prohřátou zeminu, cítíme, jak nás naplňuje energie a klid. Chutné jídlo z vlastních zdrojů je pak skvělou tečkou za plně prožitým dnem.

Helena Vlašínová