VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Mechorosty, nejjednodušší vyšší rostliny, mohou při vší své nenápadnosti překvapit nejen druhovou bohatostí, ale také zajímavým způsobem rozmnožování. Na tom je nejzajímavější skutečnost, že v jejich životním cyklu jako u jediných vyšších rostlin převažuje gametofytní fáze (tedy pohlavní fáze, kdy jsou buňky této rostlinky haploidní, tj. s jednou sadou chromozomů) nad fází sporofytní (nepohlavní fází s diploidními buňkami obsahujícími dvojitou sadu chromozomů).

Gametofyt, což je mechová rostlinka vytvářející pohlavní buňky, je tvořený rhizoidy (jde o zjednodušenou analogii kořenů vyšších rostlin) a fyloidy (jednoduchými lístky), vyrůstá z haploidního výtrusu a doroste v mechovou rostlinku, nesoucí pohlavní orgány (gametangia). Po oplození se z diploidní zygoty (buňky, která vznikla splynutím dvou pohlavních buněk s jednoduchým počtem chromozomů, má tedy dvojitou sadu čili je diploidní) vyvíjí sporofyt, který je v drtivé většině případů závislý na gametofytu, ze kterého vyrůstá a který ho také vyživuje. Převážně nezelený sporofyt je tvořen štětem a tobolkou, kde dochází k redukčnímu dělení a následně k tvorbě haploidních výtrusů, které slouží k rozšiřování rostlinek na větší vzdálenosti a po čase z nich klíčí nový gametofyt.

Výjimka ale potvrzuje pravidlo: i mezi mechorosty se najde druh, u kterého to je obráceně - šikoušek zelený (Buxbaumia viridis), mech se značně redukovaným gametofytem. Jeho listy jsou velmi drobné, v době tvorby sporofytu již většinou zcela chybí a celá mechová rostlinka se mění na vlákna podobná řasám. Proto je tento druh pouhým okem viditelný pouze ve fázi sporofytu a i ten je velký pouze 1-2 cm. Sporofyt je tvořen relativně velkou tobolkou a silným, červenohnědým, bradavičnatým, asi 1 cm vysokým štětem. Tobolka je v mládí zelená a vzpřímená a pravděpodobně i fotosyntetizuje. Gametofyt je totiž velice drobný a nejspíš není schopen tobolku vyživit. Tobolka je v dospělosti žlutohnědá a šikmo nachýlená. Nové zelené sporofyty vyrůstají na podzim, na přelomu jara a léta se z nich uvolní spory a dají tak vzniknout novým, okem neviditelným gametofytům.

Šikoušek zelený roste na vlhké tlející dřevní hmotě. Obsazuje zetlelé padlé kmeny i drobné úlomky dřeva, ztrouchnivělé pařezy i větve jehličnatých, méně často listnatých dřevin. Pro výskyt šikoušku zeleného je zapotřebí stabilní přítomnost tlejícího dřeva, proto odstraňování padlých kmenů a větších větví v lesích je největší příčinou jeho ohrožení. V celé Evropě je mapován v rámci projektu Natura 2000 a považován za vzácný druh, v červených seznamech mnoha zemí je řazen mezi druhy zranitelné až ohrožené. V České republice je považován za zranitelný druh. V současné době je znám z více než 80 lokalit, z toho kolem 40 lokalit bylo nalezeno v CHKO Jeseníky v roce 2009. Hodně lokalit je také v CHKO Beskydy.

Stejně jako další, lidskému oku ještě méně patrní lesní skřítkové, i mecháček šikoušek potřebuje ke svému přežití určitou míru „neuspořádanosti“ typickou pro prostředí člověkem neopečovávané (divokou pralesní romantiku aspoň v mikroměřítku).

Eva Holá