VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Píše se mi to moc těžko, Rosťa Stloukal, basista muziky Veronica, přítel a dobrý člověk, člen naší ZO ČSOP, zemřel 2. dubna 2013 v 71 letech.

Poznali jsme se už jako krajané, studenti uherskobrodského gymnázia, tehdy jedenáctiletky. Společně jsme šlapávali cestou od nádraží až nad pivovar, zatímco já prvňák, on o dva roky starší v maturitním ročníku, ale už tehdy velmi přátelský a kolegiální.

Znovu jsme se potkali až po mnoha letech, to už měl za sebou téměř celou profesní dráhu strojvůdce, ještě na parních a potom na dieselových lokomotivách. Jak jinak, objevil jsem ho na muzikantském postu v cimbálovce a k mému překvapení hrál basu. Dodatečně mně osvětlil, že na dřívější křídlovku už mu to tak dobře nefoukalo - a rád lišácky příležitostně dával k lepšímu, že stejně měl přejít radši na okarinu, basa že je na rameni moc těžká. A vlastně při každém setkání dovedl překvapit novým šprýmem - rodný Vlčnov byl pro něj studnicí, ze které nabíral, ale určitě do ní i přiléval svým trefným mudrováním.

A tak když jsme se rozhodli, že ZO ČSOP Veronica bude mít i cimbálovku, které propůjčí své jméno, patřil Rosťa k zakládajícím členům a plně fungoval jako nepostradatelný basista a výborný zpěvák po řadu let. Ale i poté, co se rozhodl znovu se vrátit na důchod do svého rodného Vlčnova, podle potřeby přijížděl si zahrát, zazpívat a nakazit nás svou vždycky dobrou náladou. Ať už to bylo na pravidelných vernisážích v Domě ochránců přírody, oživovaných „cimbálovou muzikou bez cimbálu Veronica“, nebo na biojarmarcích v Brně či v Olomouci, anebo jinde už s cimbálem, když ho bylo kam postavit.

Ještě nedávno, začátkem března, seděl s námi na výroční schůzi ZO ČSOP Veronica, jeho odchod byl příliš náhlý a nečekaný. Bude nám chybět.

Jaroslav Ungerman