VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Jídlo z blízka neboli lokální či místní jídlo lze definovat jako jídlo získané výrobou či zpracováním (nejlépe v rámci udržitelného či ekologického hospodaření) v místě jeho vzniku, kde také slouží ke spotřebě či distribuci místním obyvatelům. K distribuci by mělo docházet především prostřednictvím přímého prodeje nebo malých zásobovacích řetězců.

Dva příklady jídla z blízka

Pro přiblížení praxe jsem si vybrala Velkou Británii a Českou republiku, dva naprosto odlišné systémy místních potravin. Velká Británie je typickým příkladem země, která skončila ve spárech super- a hypermarketů, kde potraviny nakupuje až 80 % Britů. Díky geografickým dispozicím není ani zdaleka soběstačná, a proto musí velkou část potravin importovat. Potýká se s následky intenzivního hospodaření. Vzpomeňme na výskyt BSE či slintavky a kulhavky. A s konzumním způsobem života souvisí i stravování. Současní Britové mají jedny z nejhorších stravovacích návyků v Evropě, s velmi nízkou spotřebou zeleniny. Tyto aspekty zásadně ovlivnily proměnu chování a orientace britských producentů a spotřebitelů, a tak se propagace místních potravin stává častým námětem kampaní aktivistických hnutí. Systému místních potravin se věnují i média, spotřebitelé jsou si tak problému distribuce a produkce potravin dobře vědomi. V posledních letech se v této souvislosti hovoří o tzv. hnutí za jídlo z blízka a místní potraviny jsou ve stále větší oblibě.

Místní trhy

Místní trhy jsou trhy, na kterých sami farmáři, pěstitelé a výrobci z dané lokality prodávají svou produkci přímo výrobcům. U nás jsou trhy a tržnice něčím, co bylo tradicí po staletí, ale z Británie v posledních desetiletích mizely a nyní prožívají svou renesanci. Ten, kdo se chce se svou produkcí zapojit, musí projít kontrolami Asociace národních prodejců a trhů (FARMA), zda splňuje všechna kritéria. FARMA uděluje certifikát i farmářským trhům a spotřebitel má tak zaručeno, že trh, který jej získá, nabízí zaručeně místní, etické, čerstvé a pro životní prostředí udržitelné produkty. První farmářské trhy začaly vznikat v 2. pol. 90. let a v současnosti je v Británii provozováno přes 500 farmářských trhů, z nichž polovina drží FARMA certifikát.

Prodej ze dvora

Stále větší oblibě se těší obchody na farmě a ze dvora, které jsou často spojeny i s jinou aktivitou, jako je prohlídka farmy, konání oslav při sklizni či vítání jara. U řady farem funguje i kavárna či restaurace, kde vaří z místních surovin, a je populární destinací rodin s dětmi. Zvláštností jsou městské farmy. Např. v jihozápadoanglickém městě Bristol, které je o něco větší než Brno, lze napočítat několik farem, které sídlí nedaleko centra. Městské farmy využívají ke svému chodu značné podpory z řad dobrovolníků, kteří se starají o zvířata, prodávají ve stánku na farmářských trzích a jiných společenských událostech či obsluhují v kavárně či obchůdku.

Zemědělství vzájemné podpory

Spotřebitel se může zapojit i díky komunitou podporovanému zemědělství (KPZ), což je vztah vzájemné podpory mezi farmářem a spotřebitelem, kdy jsou sdíleny povinnosti a odměny zemědělského hospodaření. Farmář dostane zaplaceno více za svou úrodu a spotřebitel má zaručenou kvalitu potravin. Důraz je kladen na rozvoj komunity, budují se vzájemné vztahy mezi jednotlivými členy komunity a farmou zároveň. Tato forma hospodaření vznikla v 70. letech v Německu a Švýcarsku, později se stala velmi oblíbenou v USA, až se začátkem 90. let dostala do Británie. Modelů KPZ je celá řada. Nejčastěji je založeno na členském příspěvku či na zakoupení akcií. Ale setkáme se např. i s principem družstev, kdy se dvě či více farem spojí a spolupracují na pokrytí požadavků zákazníka. Nebo jde o spojení farmářů a spotřebitelů, kde spotřebitelé mají větší podíl na KPZ.

Krabicové systémy

Velmi populární jsou též krabicové systémy, kdy zákazník každý týden obdrží krabici čerstvého, většinou místního, sezonního zboží. Platba probíhá buď předem a zákazník dostává každý týden své předplacené jídlo a předem neví, co bude obsahem dodávky, anebo zákazníci platí až při dodání a již vědí, co součástí dodávky je. Při distribuci krabic se velmi dobře uplatňuje internet. Většina farem, které krabicový systém nabízejí, vede svou webovou stránku nebo ještě častěji je součástí internetové databáze, kde stačí zadat poštovní směrovací číslo bydliště zákazníka, jemuž se objeví informace o všech poskytovatelích krabicového systému, jejich nabídce, vyzvednutí zásilky atd.

Kdo je na tom líp?

V České republice je situace poněkud odlišná. Aktivní propagace jídla z blízka postupuje jen velmi pomalu a je činností několika málo skupin. Zmiňme např. aktivity občanského sdružení Horní mlýn (Křtiny u Brna) a nevládních organizací Rosa (České Budějovice), Veronica (Brno a Hostětín) či Hnutí Duha (Brno). Nicméně i u nás téměř všechny zmíněné aktivity hnutí za jídlo z blízka najdeme. Samozásobitelství je v českých poměrech i přes narůstající oblibu nákupu levných potravin v supermarketu stále poměrně běžnou cestou, jak se místní potraviny dostanou na náš talíř.

Nelze jednoznačně tvrdit, která země má větší předpoklady k uplatnění lokalizačních principů potravinového průmyslu v praxi. Britské i české hospodaření mohou z minulosti čerpat principy, jak na jídlo z blízka. Británie systémem státní podpory provázaným s neziskovou a občanskou sférou, Česká republika má výhodu ve venkově, kde přežily hodnoty jako solidarita, vzájemná pomoc či sepětí s přírodou. Hodnoty, které jsou důležité pro zapojení do místních aktivit za jídlo z blízka.

Mgr. Eva Vávrů téma zpracovala v diplomové práci, kterou na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity absolvovala obor humanitní environmentalistika. V současnosti sbírá zkušenosti jako dobrovolník v projektu Eat Somerset v městečku Bath nedaleko Bristolu v Jihozápadní Anglii, pěstuje kombuchu a hraje na saxofon.