Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

O vlku (nejen) na obálce Veroniky


Jan Zejda, č. 4/2013, s. 2-3

Vlk (Canis lupus) ještě před 50 roky nesl u nás podle tvůrců soustavy a jmen živočichů jméno (pes) vlk, což u publicistů a laické veřejnosti vyvolávalo zmatek. V současném názvosloví již mluvíme o vlku obecném. Tato šelma ve srovnání s mnoha jinými již velmi dávno vstoupila do mytologie jako symbol zla a démonické dravosti. V Bibli přirovnává prorok Habakuk koně Chaldejců ke kousavým vlkům, prorok Ezechiel označuje judská knížata za vlky uchvacující loupež pro mrzký zisk. Také Ježíš v Novém zákoně mluví o vlcích v rouše beránčím a vlk je pro něj obrazem smrtelného nebezpečí. Pejorativní symbol vlka vždy vychází v biblických textech hůře než lev, který je sice také místy dravým loupežníkem číhajícím v houštinách, ale na druhé straně je symbolem síly, moci či dokonce v Babylonii posvátným zvířetem, hojně umělecky znázorňovaným. Takové alternativní hodnocení by vlk nikdy nezískal, nebýt zoologů, kteří vědecky zdůvodnili, že je praotcem dnešních psů, kteří v nejrůznějších velikostech, tvarech a vybaveni různými schopnostmi krášlí městské, vesnické i myslivecké domovy člověka. Kynologové nás již dávno přesvědčili, že pes je nejlepší přítel člověka, takže vlčí krev v žilách pejsků je rehabilitací předka.

V našich krajích je význam vlka obecného v posledních dvou stoletích omezen především na oblasti s rozvinutým pastevectvím ovcí. Není obtížné si představit, jak vlci sužovali ve středověku valašské přistěhovalce, kteří v Moravskoslezských Beskydech rozvíjeli pastevectví. Dnes se vlk stává především vítaným námětem senzačních zpráv. Někdy jsou nalézány jednotlivě stržené ovce, u nichž se později ukáže jako pachatel zdivočelý pes. Jindy však je skupina ovcí napadena skutečně vlky, přesněji smečkou vlků. Tyto vlčí smečky se objevují především na slovenském pomezí. Brzy však opět mizí kamsi za hranice, třeba i do sousedního Polska. Vlci sice nejsou ve větším množství stálou složkou zvířeny beskydských lesů, odkud by organizovaně pronikali na blízké pastviny. Přesto jsou ve 12 mapovacích čtvercích této oblasti označeni jako druh trvale se vyskytující. Nejen v Moravskoslezských Beskydech, ale i ve Vizovických horách se vlk obecný objevuje poměrně často. Z Bílých Karpat však již přichází o jeho výskytu méně a spíše nedoložených zpráv. Ojediněle vlk přejde i západním směrem do Jeseníků, v posledních letech snad i častěji. Úvahy o návratu vlka obecného na Šumavu se zatím nejeví v příliš jasných barvách. V nedávno vyšlé knize Savci České republiky M. Anděry a J. Gaislera nalezne čtenář i další zprávy o pozorování vlka v Čechách. Autoři však nevylučují ani případy úniku zvířete z chovu.

Jinde v naší republice děsí vlk návštěvníky okresních muzeí a zámeckých sbírek již jen jako (někdy špatná) vycpanina.

Jan Zejda

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu