VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

V průběhu 20. století byly v Evropě zaznamenány výrazné změny početnosti a rozšíření řady druhů živočichů. Snad v žádném případě však podobný jev nevyvolal takové množství problémů, jako tomu bylo a stále je v případě expanze kormorána velkého. Zatímco ještě na počátku 60. let 20. století hnízdilo v západní, severní a střední Evropě jen 3 500 - 4 300 párů kontinentální subspecie kormorána velkého (Phalacorocorax carbo sinensis), dosáhl počet párů v roce 2006 celkově cca 372 000, což společně s nehnízdícími jedinci představuje asi 1 milion ptáků. Největší hnízdní populace v současné době existují v Dánsku, Švédsku, Německu a Polsku.

Tato expanze byla patrně důsledkem řady faktorů, k nimž patří i zvýšení úživnosti vnitrozemských a litorálních vod v Evropě, legislativní ochrana tohoto druhu ve většině států, omezení používání pesticidů a v neposlední řadě i změna klimatických podmínek, zejména nezamrzání řek vlivem stavby jezů a přehradních nádrží a rozrůstání lidských sídel. Není bez zajímavosti, že tyto příčiny bezprostředně souvisí s aktivitou člověka. Ačkoliv intenzivní využívání přírody obvykle vede k úbytku a ústupu mnohých druhů živočichů a rostlin, v případě kormorána velkého jsme naopak pomohli vytvořit optimální podmínky pro druh, který je „konkurentem“ člověka.

Kormorán velký se na území České republiky v průběhu 20. století až do začátku 80. let vyskytoval sporadicky, většinou jen při jarním a podzimním průtahu. Pravidelně hnízdil od roku 1982 na jižní Moravě a od roku 1983 v jižních Čechách. Počty párů nejprve prudce narůstaly, později však dochází k poklesu a následné stabilizaci počtu hnízdících párů v důsledku zániku hnízdních možností (např. padání odumřelých hnízdních stromů) i přímých regulačních opatření, zejména povolení střelby kormoránů v raných fázích hnízdního období. Nejvyšší počty kormoránů u nás hnízdily v letech 1989-1991, kdy bylo zjištěno 612-682 hnízd. V posledních 10 letech (2004-2013) se počty hnízdících kormoránů stabilizovaly a pohybují se mezi 242-350 páry. Kromě jižních Čech (Třeboňsko, Jindřichohradecko) a jižní Moravy (Břeclavsko) došlo k zahnízdění i v některých dalších oblastech, přičemž pravidelnými hnízdišti se staly rybník Kotvice v Poodří a usazovací nádrže u Chomutova.

Mnohem vyšší počty jsou však již od 80. let 20. století zaznamenávány v době průtahu v rybničních oblastech jak jižních Čech, tak jižní, střední a severní Moravy. Období jarního tahu je poměrně krátké (březen až polovina dubna) a odhad denních počtů kormoránů dosahuje 12 000 - 14 000 jedinců, zatímco v době delšího podzimního tahu (září až listopad) se jedná jen o 8 000 - 12 000 ptáků. Jakkoliv mohou být tyto odhady vzhledem k velkým početním výkyvům protahujících jedinců do značné míry nepřesné, je jasné, že počty protahujících ptáků výrazně převyšují velikost hnízdní populace. Na základě výsledků kroužkování víme, že tito ptáci pocházejí převážně ze Švédska, Dánska, Polska, Německa a od 90. let i z Estonska, Finska a Ruska.

Právě protahující ptáci zřejmě působí nejvyšší škody přímou konzumací, ale i zraňováním a stresováním ryb chovaných v našich rybnících. Právě v této době docházelo a dochází k nejintenzivnějším konfliktům mezi zájmy ochrany přírody a rybářství. Běžnou praxí bylo to, že v oblastech početného výskytu udělovaly orgány ochrany přírody výjimky umožňující plašení i odstřely kormoránů na příslušných lokalitách. Takto to probíhalo, pokud byl kormorán velký zvláště chráněným živočichem podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. a zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Od roku 2000 tak bylo podle mysliveckých statistik odstřeleno v České republice každoročně více než 2 000 kormoránů velkých; v roce 2011 to bylo rekordních 4 731 jedinců. Ani tento narůstající počet odstřelených kormoránů ovšem nepřispěl k poklesu počtu protahujících kormoránů. Odstřelení a vyplašení kormoráni byli nahrazeni jinými kormorány, kteří ochotně obsadili naše rybniční lokality, jež v celoevropském měřítku představují optimální potravní stanoviště. Je proto zřejmé, že plašení ani odstřely nepřispěly a nemohou přispět k zmírnění dopadu kormoránů na rybniční hospodaření.

Od roku 2000 platil také zákon č. 115/2000 Sb., o náhradě škod způsobených zvláště chráněnými živočichy. Prvotní ideou tohoto zákona bylo hradit škody způsobené kormoránem velkým pouze v případě, že byly způsobeny v hnízdním období na rybnících a jiných rybochovných zařízeních (sádkách, líhních, pstružích farmách apod.). Současně měla být hnízdní populace kormorána velkého v České republice plně chráněna a v období migrace měl být povolován odstřel protahujících ptáků. V roce 2001 nicméně došlo k první novelizaci zákona č. 115/2000 Sb. a byla umožněna kompenzace škod v průběhu celého roku. V roce 2005 pak byla přijata další novelizace uvedeného zákona umožňující kompenzovat škody i na tekoucích vodách. Ačkoliv rozšíření kompenzací na období celého roku bylo široce aplikováno a vedlo k řádovému nárůstu vyplácených částek, kompenzace škod působených na tekoucích vodách byly realizovány jen výjimečně, a to i v situaci, kdy docházelo k nárůstu počtu zimujících kormoránů velkých právě na řekách. Jejich celkový počet byl na základě lednového mezinárodního sčítání odhadnut v letech 2008-2012 na 10 000 - 15 000 jedinců.

Zmíněná praxe umožňovala alespoň částečně nahradit škody působené tímto druhem v komerčním rybářství. V důsledku toho byli komerční rybáři ochotni tento druh v naší přírodě (na rybnících) tolerovat. Uvedený postup byl prezentován na řadě našich i zahraničních seminářích a konferencích a je popsán v právě vydávaných publikacích projektu INTERCAFE (Conserving biodiversity: interdisciplinary initiative to reduce pan-European cormorant-fishery conflicts) jako vhodný příklad redukce negativního dopadu kormorána velkého na rybářství.

Dne 31. března 2013 byl ale kormorán velký v České republice vyjmut ze seznamu zvláště chráněných živočichů podle prováděcí vyhlášky č. 395/1992 Sb. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny. Tím odpadla pro rybářské organizace možnost kompenzací škod. Rozhodně se také nezjednodušila možnost redukce jejich početnosti. Lze předpokládat, že tolerance kormorána skončí a veřejné mínění se posune ještě více proti kormoránovi. S velkou pravděpodobností také dojde ke zvýšenému odstřelu (legálnímu a možná i nelegálnímu) kormoránů, a tím ke zvýšenému rušení ostatních druhů vodních ptáků.

Naopak státní rozpočet zřejmě ušetří každoročně částku cca 35-41 milionů korun (tedy každoročně 3,50-4,10 Kč na jednoho občana). Jen těžko si lze představit, že tato částka bude nějak rozumně využita ve prospěch ochrany přírody a ptactva. Rozhodnutí o vyjmutí kormorána ze seznamu zvláště chráněných živočichů proto považuji za rozhodnutí politické, neopírající se o analýzu dostupných údajů a názory odborné veřejnosti. Ušetření uvedené částky nepomůže kormoránovi, přírodě ani veřejnému mínění.

Doc. RNDr. Petr Musil, Ph.D., působí na katedře ekologie Fakulty životního prostředí České zemědělské univerzity v Praze.