VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Školní lesní podnik (ŠLP) Masarykův les Křtiny obhospodařuje lesní komplex brněnské Mendelovy univerzity. Nachází se severně od Brna a sahá až k Blansku a Jedovnicím. Jedna třetina je součástí CHKO Moravský kras, dalšími evropsky významnými lokalitami pod správou ŠLP jsou Luční údolí a Údolí Svitavy. Nejznámější rezervací školního podniku je národní přírodní rezervace Býčí skála. Tradičně byly tyto lesy, jež do roku 1919 tvořily součást liechtensteinské domény, citlivě obhospodařovány a tehdejší Vysoká škola zemědělská v Brně, jíž byly lesy po pozemkové reformě svěřeny k 1. lednu 1923, na tradici pečlivých liechtensteinských lesních hospodářů navázala. V letošním roce slaví tedy ŠLP 90. výročí založení. Dnes se ŠLP stará o 10 200 ha převážně listnatého lesa. Je to první lesní majetek s ekologickým certifikátem FSC v České republice. Od července 2012 jej vede Ing. Vladimír Dolejský, odborník s významnými zkušenostmi z ochrany přírody. Zeptali jsme se jej na jeho zkušenosti s šetrným hospodařením v lesích.

Jak jste se dostal k ochraně přírody?

K ochraně přírody jsem se dostal naprosto přirozenou cestou. I mezi lesníky se mohou vyskytnout lidé, kteří se snaží chránit přírodu a krajinu. Já jsem snad jeden z nich. Před více než patnácti lety jsem nastoupil jako lesní správce na Vysočině, kde jsem komunikoval s místními ochránci přírody. Poté jsem v roce 2007 pracoval jako výrobní ředitel LČR a měl jsem pod sebou ochranu přírody. Snažil jsem se přemostit propast mezi lesníky a ochranou přírody, kterou vidím. Vzpomenuli si na dva nejzásadnější projekty, které se podařilo zrealizovat, bylo to velmi aktivní vyhledávání a vyhlašování tzv. bezzásahových území ve spolupráci s Agenturou ochrany přírody a krajiny a smlouva s Českou společností ornitologickou, první toho druhu na území ČR, o vyhledávání doupných nebo potenciálně doupných stromů, které budou označovány a chráněny.

Pracoval jste také pro Ministerstvo životního prostředí…

V roce 2009 mě vyzvalo vedení MŽP, abych vybudoval odbor, který bude metodicky řídit národní parky (NP). První zásadní úkol, který jsem dostal, bylo zpracovat strategii rozvoje národních parků a detailní program, jakým se naplní. Považte, po 20 letech existence ministerstva neexistovala strategie rozvoje národních parků. Několik měsíců jsem pracoval s poměrně širokým, ale hlavně velmi kvalitním týmem spolupracovníků a také externistů. Vedení MŽP strategii přijalo, existuje o tom zápis. Strategie se snažila rozumně metodicky zastřešit a sjednotit konání národních parků, aniž by zasahovala do jejich autonomie, která je daná neopakovatelnými podmínkami a souvislostmi v tom kterém NP. Strategie nepochybně formulovala poslání a cíle NP, které si mnozí lidé, ani současní ministerští úředníci, nedovedou uvědomit.

Odpovídá strategii národních parků podle Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN)?

Strategie vznikala za vedení několika ministrů MŽP (Mika, Bursíka), k závěrečnému projednávání došlo za ministryně Rut Bízkové, jejímž náměstkem byl Tomáš Rothröckl, jeden z nejfundovanějších a nejkvalitnějších náměstků, co kdy na ministerstvu byli. Byl posledním filtrem - kdo jiný než ředitel NP a bývalý prezident federace evropských národních parků EUROPARC by byl lepším garantem. To jen na dokreslení, že strategie nebyla šita horkou jehlou a že byla v souladu s posláním a cíli národních parků. Skončila v koši…

Filozofie IUCN počítá s tím, že 75 % území národních parků by mělo trvale směřovat k bezzásahovosti, což se v ČR zrovna nedaří. My jsme byli v NP Šumava někdy v roce 1996. Vedoucí správy Ing. Ivan Žlábek tehdy říkal, že počítají s tím, že budou postupně rozšiřovat první zónu. Dnes jsme stále jen na 13 %. Jak je to v okolních zemích?

Nejlepší srovnání je pro nás sousední NP Bavorský les. Tam je zcela zřetelně meziročně evidován nárůst bezzásahového území. Jestliže to jde na jedné straně hranice, může to jít i na druhé. Samozřejmě, že česká strana má mnohem větší národní park. Kdybyste se mě zeptali, jaký je lék na šumavské nemoci, pak by to bylo zmenšení území národního parku a jeho zrcadlové přiřazení k Bavorskému lesu. Rázem bychom měli třeba 50 % bezzásahového území v NP Šumava také. To ale musí vzniknout zákonem. Zmenšený NP by především obsahoval horské smrčiny a území, která nikoho tak moc nezajímají, protože tam není co ukrást. Šumava je obrovská a jsou tam hodnoty nikoliv jen ochrany přírody a krajiny, proto ten konflikt. Problém kůrovce je zavádějící.

Na Šumavě je 13 % území v prvních zónách, což je skoro stejné, jako ve Školním lesním podniku Křtiny, který má 8 % území v rezervacích. Jak ochranu přírody vidíte tady?

Náš podnik má společný zájem chránit přírodu a krajinu. Samozřejmě v různých dobách se může dařit tento zájem naplňovat různě. Dívám-li se do současnosti, je jasnou indicií právě schválený lesní hospodářský plán. Žádné těžby v současných 20 přírodních rezervacích zařazeny nejsou. Mohlo by se stát, že ŠLP bude mít skutečně bezzásahových území procentuálně víc než národní parky. A to by nebyla ostuda ŠLP, ale národních parků. Daří se nám spolupracovat se Správou CHKO Moravský kras.

Vy jste chtěl ovšem při nástupu do své funkce prosadit přírodě blízké postupy i v hospodářském lese. Odstoupíte od holosečného hospodaření, které se za vašeho předchůdce praktikovalo?

Je pravda, že jsem vyhlásil zásadní omezení holosečí, mělo by se blížit nule. Nejsem samozřejmě schopen ze dne na den takovou věc prosadit, nicméně meziroční ukazatele nás už nyní jasně přesvědčují, že tento trend je zahájen. Proklamace o šetrném ekologickém hospodaření ve ŠLP je obsažena i v zásadním dokumentu, který jsem předložil vedení Mendelovy univerzity. Jsem rád, že mohu konstatovat, že koncepce rozvoje ŠLP byla přijata. Dalším příkladem nechť je projednání a přijetí projektu „Dauerwald“.

Mohli bychom se pokusit nazvat tento projekt česky?

Lesníci to překládají jako les trvale tvořivý. Naše představa je nepasečný smíšený les, věkově a prostorově rozrůzněný, na několika stovkách hektarů (1 696 ha). Smyslem toho projektu je ověřit přírodě blízké jemnější podrostní až výběrné formy hospodaření v provozních podmínkách. Na výstupu by měla být, nechci předjímat, minimalizace nákladů. Skutečnou realizací přírodě blízkého hospodaření se snižují náklady a zvyšují výnosy, a to jednoznačně.

Mnozí lesníci mi oponují, vnímají to jako experiment na obrovské ploše. Mně se ta velikost zdá spíše malá nikoliv pro experiment, ale pro ověřené metody. A kde jinde než na školním lesním podniku by se měly metody ukazovat jako v učebnici? Otáčím kapitoly, to jsou jednotlivá polesí na ŠLP, a v nich ukazuji všechny možnosti lesního hospodaření. Toto vše by se studenti měli venku snažit pochopit a naučit.

Bez redukce početnosti zvěře na nějakou únosnější úroveň to určitě nepůjde, nebo ano?

My chceme zvěř monitorovat poctivě, korektně, nezkresleně, sledovat její negativní působení na přirozenou obnovu. Chceme dokumentovat, proč se některým dřevinám, které by tu měly být, nedaří v přirozené obnově. Při posuzování škod zvěří mě inspirovala saská metodika, která nepoužívá tzv. sčítané stavy zvěře, jako je to u nás, ale vychází z monitoringu stavu přirozené obnovy dřevin. To je nejpoctivější a nejpřesnější.

Ještě jedna věc, která souvisí s ochranou přírody a myslivostí, je chov muflonů ve ŠLP. Správa CHKO Moravský kras se po dobu dvaceti let snažila skrze plány péče tlačit na ŠLP, aby redukoval chov muflonů ve střední části Moravského krasu, marně…

Podle mne nemá muflon na území ŠLP opodstatnění. Na území ČR si dovedu představit chov těchto nepůvodních druhů v oborách, ale ve volné přírodě to nedovedu nikomu vysvětlit. Zažili bychom obrovský boom v přirozené obnově a v obnově všech druhů, včetně jedle, takových příkladů už je dost. Nejde přirozeně o nějakou „genocidu“ muflona, ale o zrušení tzv. normovaných stavů. To nebude znamenat, že by zde nežila nějaká mufloní populace. Ale pouze v takové míře, že její vliv na odrůstání přirozené obnovy na ploše ŠLP bude nepatrný.

Podle saské metodiky byla připravena vyhláška o zjišťování škod zvěří. Ta je u nás zatím nepřijatelná, protože parlamentu vládnou také myslivci.

V Sasku mají ještě jednoho pomocníka a to jsou vlci. Jak to vidíte třeba s rysy, pokud by se objevili na území Moravského krasu?

Já bych přivítal spíše vlky a medvědy, aby nám pomohli snížit vysoké stavy divokých prasat. To je ale pochopitelně nereálné. Proti výskytu rysa na území ŠLP nemůže mít lesník pracující ve službách ŠLP vůbec nic.

ŠLP Křtiny získal již dříve ekologický certifikát FSC, má to pro vás i ekonomický význam?

Samozřejmě, například rakouský odběratel oceňuje FSC dřevo zřetelně výhodnější cenou.

Sociální pilíř FSC prosazuje podporu místnímu podnikání. Říkal jste, že chcete na zámku ve Křtinách, který je součástí majetku ŠLP, nabízet lokální produkty.

Chtěl bych zámeckou restauraci postavit na nabídce jídel z naší zvěřiny, tedy na zdravém mase, na rybích pokrmech a na zajímavých vegetariánských pokrmech. Samozřejmě s prezentací, z jakých zdrojů pocházejí. Těmi zdroji by měli být v drtivé většině regionální dodavatelé. A vedle toho bych rád, aby na půdě ŠLP, přesněji řečeno v jednom ze sálů zámku, fungoval nepřetržitý farmářský trh. Celoročně.

Rozhovor připravili Petr a Katka Jelínkovi

Ing. Vladimír Dolejský, Ph.D., (1964) - vystudoval Lesnickou fakultu v Brně, doktorské studium dokončil na VŠZ Praha. Působil jako revírník u Lesní správy Znojmo, lesní správce u Lesů ČR, později na Oblastním inspektorátě LČR. Krátce pracoval v ústředí LČR a na Ministerstvu životního prostředí, kde zastával funkci ředitele Odboru péče o národní parky. V současné době je ředitelem Školního lesního podniku Křtiny, který je součástí Mendelovy univerzity Brno.

Ekologický certifikát FSC

Základní ideou nevládní neziskové organizace Forest Stewardship Council (FSC) je podporovat ekologicky šetrné, sociálně prospěšné a ekonomicky životaschopné obhospodařování lesů a tím napomoci chránit ohrožené a devastované světové lesy. FSC vytvořilo prestižní mezinárodní systém certifikace lesů a podniků, které dřevo z certifikovaných lesů zpracovávají ve výrobky. Logo FSC znamená záruku, že jde o produkt lesního hospodaření šetrného k přírodě a místním lidem.

Certifikační systém FSC vznikl v roce 1993 z iniciativy zástupců mezinárodních ekologických organizací, velko- i maloobchodníků se dřevem, lesníků, dřevozpracujícího průmyslu, sdružení domorodých obyvatel, odborů a certifikačních organizací z celého světa. Organizace FSC vytvořila 10 celosvětově platných principů a 56 kritérií pro lesní hospodaření. Na jejich základě jednotlivé národní pobočky FSC ve spolupráci s odborníky vytvářejí národní standardy FSC. V zemích, kde dosud nebyl vytvořen či schválen národní standard FSC, certifikují certifikační firmy na základě obecných standardů, vycházejících z mezinárodního standardu FSC. Pro Českou republiku byl již národní pobočkou FSC ČR, o.s., vytvořen Český standard FSC, podle kterého se od 30. srpna 2006 certifikují lesní majetky FSC.

Po téměř dvaceti letech působení FSC bylo na konci roku 2011 certifikováno více než 147 milionů hektarů lesa v 80 zemích světa. FSC ČR sdružuje více než tři desítky vlastníků lesů, lesníků, vědců, zástupců nevládních organizací, odborů a zpracovatelů dřeva ve třech odborných sekcích: ekonomické, ekologické a sociální. Certifikát FSC mají tyto lesní majetky v ČR: Mendelova univerzita v Brně (Školní lesní podnik Masarykův les Křtiny), Magistrát hlavního města Prahy, Správa Krkonošského národního parku a skupinová certifikace Nestátní lesy Svitavsko. Celková rozloha těchto lesů s certifikátem FSC v ČR činí 49 922 ha.

Z výroční zprávy FSC ČR 2011