Vstup pro předplatitele: |
Přivez mi něco živého -
- utíká Katka k tatínkovi
startujícímu mezi paneláky auto
Něco živého Určitě
Nezapomeň tati
(Jindřich Zogata)
Na sklonku letošního léta rozšířil řady stále aktivních, charismatických osmdesátníků RNDr. Jan „Hony“ Květ, terénní přírodovědec. K jubileu mu byl udělen čestný doktorát na Jihočeské univerzitě, kde se nadále dělí o své zkušenosti, ale především o nadšení a vztah k přírodě se studenty v kurzech z ekologie mokřadů.
S podrobnostmi jeho profesně i kulturně bohatého života se lze seznámit v časopise Živa, v Limnologických novinách i na dalších místech, zde mi dovolte pár glos, které vyplynuly ze setkání v posledních letech. Společná oslava osmdesátin Honyho a profesorky Aleny Sládečkové (spolu s manželem Vladimírem byla zakladatelkou aplikované hydrobiologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze) v kempu u Opatovického rybníka byla vzpomínáním na jejich léta studentská a profesní, a tím jsme se všichni přenesli více než půl století zpátky, do světa nadšených pedagogů - přírodovědců, které jsme sami nezažili a známe je jen jako „pojmy“. J. Květ vyprávěl, jak při jedné z prvních fakultních exkurzí dostal na starost mapy a orientaci v terénu a od té doby se ustálilo úsloví „za všechno může Hony“. A to jeho kolegové a následníci rádi potvrdí: Hony Květ vynalezl a zavedl český ekvivalent „mokřad“ k anglickému výrazu „wetland“, spolu s dalšími odborníky je „odpovědný za zavedení ekologie mokřadů jako vědecké disciplíny, za organizaci mezinárodních projektů v době, kdy spolupráce mimo socialistický blok nebyla vůbec samozřejmá, může i za ustanovení Biosférické rezervace Třeboňsko a vytvoření i přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny a mnoho jiného… a hlavně za pěstování vztahu ke krajině i pro další generace. Ostatně, jeho Krajina srdce v tomto čísle Veroniky je toho dokladem.
Olga Skácelová