Vstup pro předplatitele: |
Vzpomeň si, jak jsme sbírali
u hájovny křik
divokých husí
Rybník byl na zimu vypuštěný.
Nad černým dnem —
v přísných a potrhaných řádkách
letěla hejna.
Ze střechy křídel
jsem skládal vlastní dno.
(Jan Skácel
Smuténka, 1965)
Na sklonku letošního léta rozšířil řady stále aktivních, charismatických osmdesátníků RNDr. Jan „Hony“ Květ, terénní přírodovědec. K jubileu mu byl udělen čestný doktorát na Jihočeské univerzitě, kde se nadále dělí o své zkušenosti, ale především o nadšení a vztah k přírodě se studenty v kurzech z ekologie mokřadů.
S podrobnostmi jeho profesně i kulturně bohatého života se lze seznámit v časopise Živa, v Limnologických novinách i na dalších místech, zde mi dovolte pár glos, které vyplynuly ze setkání v posledních letech. Společná oslava osmdesátin Honyho a profesorky Aleny Sládečkové (spolu s manželem Vladimírem byla zakladatelkou aplikované hydrobiologie na Vysoké škole chemicko-technologické v Praze) v kempu u Opatovického rybníka byla vzpomínáním na jejich léta studentská a profesní, a tím jsme se všichni přenesli více než půl století zpátky, do světa nadšených pedagogů - přírodovědců, které jsme sami nezažili a známe je jen jako „pojmy“. J. Květ vyprávěl, jak při jedné z prvních fakultních exkurzí dostal na starost mapy a orientaci v terénu a od té doby se ustálilo úsloví „za všechno může Hony“. A to jeho kolegové a následníci rádi potvrdí: Hony Květ vynalezl a zavedl český ekvivalent „mokřad“ k anglickému výrazu „wetland“, spolu s dalšími odborníky je „odpovědný za zavedení ekologie mokřadů jako vědecké disciplíny, za organizaci mezinárodních projektů v době, kdy spolupráce mimo socialistický blok nebyla vůbec samozřejmá, může i za ustanovení Biosférické rezervace Třeboňsko a vytvoření i přijetí zákona o ochraně přírody a krajiny a mnoho jiného… a hlavně za pěstování vztahu ke krajině i pro další generace. Ostatně, jeho Krajina srdce v tomto čísle Veroniky je toho dokladem.
Olga Skácelová