Čtení na tyto dny

Lesík

jemuž dobré čtvrtstoletí říkáme "náš"
a jenž nás po léta živil velmi velice
houbami (poté co ubylo hřibů
hlavně růžovkami klouzky kuřátky)
malinami borůvkami
a když nebyly žádné plodiny
odnesli jsme si pár šišek
na zimní podpal
anebo jsme odtáhli dva tři sucháry
ten lesík se náhle
zvedl nad nízká mračna
a odplul směrem k Rozseči

Zbylo po něm mlhami udusané hřiště
s několika sytě tmavomodrými trsy
hořečku brvitého
na okraji

(Ludvík Kundera) 

 

Básně Ireny Šťastné


Irena Šťastná, č. 4/2013, s. 29 aj.


* * *

Na stráni po polomu (ubohé a holé)
slunci v dlouhých suchých stéblech
(duté byly) lehli jsme.

Zespodu vidět hmyz značkující nebe.
Ostružiní v zádech. A tebe v sobě.

Irena Šťastná

 

* * *

Do svého domu přijmu vlčici.
Bude vyčkávat u pelesti.
Dechem bez par obstarávat dítě.
Také svými struky i užmoulanou srstí.
Abych se vzdálila (rychlým během)
nadmula bránici (mrazivým vzduchem
s kouřovými příměsemi) u obzoru
cestou též klopýtala za vsí
a měla tak důvod k návratu.

Irena Šťastná

 

* * *

Museli jít sbírat brambory
(zbyly na družstevním poli).
jako chudáci. Raději za šera.

Museli s vozíkem pro trávu.
Daleko do skály. Učit se
ukládat pokosy.

Nikdy jim to k ničemu nebylo.

Ale mnohem dříve: sednout na desku
aby mléko pod tíhou dětské dupky okapalo.
Aby zůstala drolivá oschlá hmota tvarohu
(vsype se do mísy). To bylo důležité.

Irena Šťastná

 

* * *

Bylo to v měkké poddajné hodině:
s melounem v batohu do lužního lesa
pak říznout ostře jedenkrát
uvnitř jak dásně živé
o balík slámy zády
jsme vyjídali
oddaní ještě
sobě navzájem
ve slupce čisté
od rudé vykousané.

Irena Šťastná

 

 

* * *

Dlážděný placáky
co kdysi natahali od řeky.

Zvedala necky plné vody
když praskla žíla.

Peníz - přines honem!

Strčila ho tam
omotala lýtko šátkem
co strhla z hlavy.

Prababička
(na tom dvorku
celém z kopečka).

Irena Šťastná

 

Víš to

Bát se
zvednout
a vynést
mrtvolku kohouta.
Víš to.
Než někoho
přivoláš
ostatní mu
vyklovou hlavu.

Irena Šťastná

 

Autorka básní v tomto čísle Irena Šťastná

Narodila se jako Irena Václavíková v roce 1978 v Opavě. Žije v Dobroslavicích na Opavsku. Absolvovala Filozofickou fakultu Ostravské univerzity (magisterské studium češtiny s literárněvědným zaměřením) a Filozoficko-přírodovědeckou fakultu Slezské univerzity (bakalářské studium knihovnictví a informačních studií).

V roce 2012 byla spolu s dalšími čtyřmi českými autory nominována na Drážďanskou cenu lyriky. V roce 2006 vydala v nakladatelství Host sbírku básní Zámlky. Druhá sbírka s názvem Všechny tvoje smrti vyšla v roce 2010 v pražském Literárním salonu Terezy Riedlbauchové. Třetí knihu básní s názvem Živorodky, z které jsou vybrány zde přetištěné básně, vydalo nakladatelství Perplex v roce 2013.

Poezie Ireny Šťastné je plna obraznosti založené na minimalistických a přitom přesných i výrazných popisech krajin, míst, okamžiků. Mezi obrazy je stále přítomno hledání vlastního místa v prostoru i čase - vzpomínky poměřují dnešek, dnešek váží vzpomínky. A bolesti, strachy, smutky i radosti časem a prostorem volně prostupují. Básně - osobní mýty. Mýty, které lze sdílet.

-pč-

csop veronica
facebook
Naším posláním je podpora šetrného vztahu k přírodě, krajině a jejím přírodním i kulturním hodnotám.
ISSN 1213-0699 | ZO ČSOP Veronica | Panská 9, 602 00 Brno | mapa stránek časopisu