VERONICA - ČASOPIS PRO OCHRANU PŘÍRODY A KRAJINY

Rytmus střídání noci a dne je veleben všemi mýty o vzniku světa, hned na jejich začátku. Blahodárnost cyklu stmívání, hluboké noci, svítání a bílého dne byla všem vždy zřejmá. Lidé se radovali i z rytmu měsíčního, kdy některé večery, noci či rána byly díky Měsíci mnohem světlejší. Kalendáře nám blízkých kultur židovské a islámské ostatně tento pomalejší rytmus dosud plně respektují, nový měsíc začíná večerem, kdy už lze nízko na nebi zahlédnout tenoučký srpek „nového“ Měsíce. Oba rytmy se ještě zásadněji odrážejí v živočišné říši.

Lidé ve městech, v posledním půlstoletí už i na vsi, měsíční rytmus stěží vnímají, světlo z umělých zdrojů jej v noci leckde úplně maskuje. Měsíc je sice na jasném nebi vidět i v Šanghaji, ale už nebývá pánem noci. A i rozsah změn den-noc je dnes v lidských sídlech v bohatých krajinách o řády menší než v přírodě. V interiérech je často noční umělé osvětlení silnější než to, které ve dne poskytují okna. A před domem i za domem, až na vysoko ohrazené dvorky, dominují noční krajině lampy. I na těch dvorcích bývá světla desetkrát stokrát více, než bývalo v půli dvacátého století, před nástupem výbojek.

Podmínky zcela odlišné od přírodních panují i daleko od měst a vesnic, v srdci zákonem chráněných oblastí, i v prvních zónách národních parků. Rozhledům i tam dominují vzdálené lampy svítící nejen na zem, ale též do dáli a do vesmíru. I když jsou lampy skryté za hřbety či lesy, na krajinu dopadá v noci světla třeba i dvakrát více než ve skutečné přírodě. Je-li nebe vidět celé, vždy jsou kolem patrné světelné čepice ve směrech nad okolní sídla či obchodní nebo průmyslové areály. Jde o osvětlený vzduch mezi nimi a námi - světlo, které z mizerných vzdálených svítidel odchází jen několik stupňů šikmo vzhůru, se ve vzduchu rozptyluje zejména do směrů málo odlišných od původního. Polovina světla se nasměruje do vesmíru, polovina naopak zpět k zemi. Města se tak projevují i v nejodlehlejších národních parcích v USA, např. na hoře Washington - nebi tam kraluje světelná čepice od Las Vegas vzdáleného 300 km, která je tak silná, že vrhá i stíny.

Kvantitativně se noc mění ve střední Evropě nejvíce tehdy, když je nad krajinou oblačnost nízkého nebo středního patra. Mraky osvětlené zespodu září často více než dorůstající Měsíc. Z bezměsíčné noci se stane noc úplně světlá. To musí mít velké dopady na život v noční přírodě, ale případů, kdy je někdo zdokumentoval, je pomálu.

Kde je noční nebe ještě bohaté

Naštěstí jsou i ve střední Evropě místa co možná vzdálená od civilizace, kde bývá narušení nočního prostředí málo nápadné, kde lze zažít téměř přírodní noci s nádherou hvězdného nebe a jevů na něm. Je dobré o nich vědět a má se na ně upozorňovat. Hodí se tam za jasných večerů a nocí pobýt. Ti starší, co si ještě pamatují doby bez výbojek, v nich najdou krásu, kterou kdysi vídali docela běžně. Děti, které úchvatné noční nebe dosud nezažily, dostanou šanci si je také zamilovat. Prostředí, které nezažívají, totiž dětem zůstane i v dospělosti lhostejné. A odcizení normálnímu nočnímu prostředí je velká, nenahraditelná ztráta kvality života.

Hvězdáři po celém světě spolu s milovníky živé přírody, jako jsou ochranáři, zoologové a lesáci, se začínají snažit, aby alespoň takové útržky krajiny, v nichž nastává téměř přírodní noc, zůstaly zachovány. K tomu pomůže, když se místním lidem, organizacím a úřadům taková myšlenka zalíbí, když se o věci hodně mluví. Pak to může vést až k formálnímu vyhlášení snahy o ochranu nočního prostředí v dané oblasti. U nás se to poprvé podařilo v Jizerských horách v roce 2009 (viz izera-darksky.eu/ nebo Veronica 2/2010). Jizerská oblast tmavé oblohy (Izerski Park Ciemnego Nieba) je současně první takovou oblastí mezinárodní, státní hranice, která už naštěstí neznamená o mnoho více než hranice okresu, ji dělí na poloviny. Ve stejném čísle Veroniky, které je věnované nočnímu prostředí, se dočtete i o maďarském Parku hvězdného nebe zvaném Zselic, ležícím jižně od Kaposváru.

Od té doby byly vyhlášeny oblasti další, s ještě méně narušenou nocí. V Maďarsku je to území v národním parku Hortobágy, rovněž s názvem odkazujícím na hvězdy místo na tmu: Csillagoségbolt-park (Hortobágy Starry Sky Park). Ve východním cípu Slovenska pak vznikl zárodek mnohem větší oblasti, která má být chráněna před umělým osvětlováním. Je to Park tmavej oblohy Poloniny, zahrnující národní park Poloniny, jeho ochranné území a okolí pěti obcí dále na jih. Rozsah této oblasti je téměř 500 km² (viz Park_tmavej_oblohy_Poloniny na slovenské wikipedii). Z nejvýchodnější slovenské obce Nová Sedlica vede kilometrová okružní naučná stezka procházející výbornou vyhlídkou. V sousední obci Zboj je symbolický hřbitov vybavený třemi dvoustrannými tabulemi popisujícími fatální vliv osvětlování na mořské živočichy, hmyz, plazy, obojživelníky, ptáky, netopýry i na lidi. Navazující národní parky jsou i v Polsku a na Ukrajině. Na polské straně hranic byl 8. března 2013 vyhlášen Park Gwiezdnego Nieba „Bieszczady“ (gwiezdnebieszczady.pl). Zahrnuje nejen Bieszczadski Park Narodowy, ale i navazující dva parky s nižším stupněm ochrany přírody. S rozlohou 1 100 km² pokrývá celou polskou část biosférické rezervace Východní Karpaty. Zbývá tak už jen chránit přírodní noc v ukrajinské části této trilaterální rezervace UNESCO - už proto, že tam je dosud nejlepší.

Nová mezinárodní oblast, kde se obce shodly se státní ochranou přírody, Lesy ČR a hvězdáři na tom, že budou hájit noční charakter prostředí, byla letos 4. března vyhlášena také v Beskydech našich. Beskydská oblast tmavé oblohy má rozlohu 300 km², její střed je u obcí Bílá a Staré Hamry, v české části sahá k hlavním vrcholům (Vysoká, Kněhyně, Smrk, Lysá hora, Travný, Malý Polom), ve slovenské pak na katastry západně a severně od Turzovky (viz boto.cz).

Jak je nepokazit, naopak zlepšit

Deklarování zájmu chránit krajinu před umělým osvětlováním určitě pomůže proti tomu, aby se v dané oblasti instalovala další, natož silnější a hloupější světla. Lze tak doufat, že místní část Starých Hamrů - Grúň - zůstane bez veřejného osvětlení, a že cestu odtud na Bílý Kříž budou nadále osvětlovat jen zdroje přírodní… A že tam, kde jsou venku nějaké obvyklé lampy svítící do očí a do dáli, je buď přestanou zapínat, nebo alespoň začnou po desáté jedenácté večer vypínat a časem je nahradí světly mnohem slabšími, které budou svítit jen tam, kam si to jejich uživatelé doopravdy přejí.

To ovšem nestačí. Oblasti pyšnící se tím, že je u nich pěkná noc, se musejí stát dobře známými. Pak snad začnou i lidé z okolních měst, která silně osvětlují i vzduch a mraky nad CHKO a národními parky, přemýšlet nad tím, že by si u sebe svítili také jen na zem a ne na okolní hory. Zatím bohužel platí, že hloupých silných lamp všude přibývá, často ještě podle rad osvětlovacího průmyslu je nahrazováno příjemné a přírodě mnohem méně škodící oranžové světlo sodíkových výbojek světlem bílým. Má-li se ale světelné znečištění (čili všechno světlo uměle přidané) v dosavadních oázách nočního prostředí snižovat, místo aby rostlo, je potřeba ubrat světla i v oblastech vzdálených odtud desítky stovky kilometrů, hlavně toho světla, které míří nad zemský povrch. Jen tak lze zachovat, či ještě lépe obnovit, světové dědictví uznávané i organizací UNESCO: přírodní noční prostředí, vyznačující se i nádherou bezoblačného nebe.

Hledejme a zlepšujme další noční vyhlídky

Ve skutečnosti je v Česku ještě hodně dalších míst, kde se jasné bezměsíčné nebe dosti podobá tomu přírodnímu. Často jde o území, která požívají nějakého stupně klasické ochrany. Jejich posláním je, až na kousky nejpřísněji chráněné, také to, aby je lidé navštěvovali a vnímali přírodu a krajinu. Běžně se počítá jen s tím, že ji budou vnímat ve dne. Ale noční pohledy jsou rovněž působivé, nejsou-li rušeny lidskými světly. A ke kouzlu krajiny pozemské se tehdy přidává krajina nebeská, dostupná kdysi z každé návsi. Radit lidem, kam se před setměním dostat, aby se mohli z krásy stmívání a noci radovat, by mělo být ve všech CHKO i národních parcích samozřejmé. Postupně lze takové rady doplnit údaji, jak se místní světelné poměry liší od těch přírodních. Pokud je noční pohled rušen jen několika umělými světly, určitě lze docílit nápravy - když ne světla vypnout nebo nahradit jinými, slabšími, svítícími jen na zem, tak je alespoň zakrýt z příslušné strany např. kusem plechu, aby z noční vyhlídky nebyla vidět. Světla pozemská by měla být vždy slabší než ta nebeská (až na světlušky, ty se zblízka vyrovnají i jasným hvězdám).

RNDr. Jan Hollan, Ph.D., (1955) - fyzik působící od r. 2010 v Centru výzkumu globální změny AV ČR. Předchozích 40 let byl činný na brněnské hvězdárně, kde začal s výzkumem nočního prostředí. hollan(zavináč)mail.muni.cz