|
Vstup pro předplatitele: |
— dnes 25. listopadu 1979 —
neříkat už nadále stromům stromy,
nýbrž nazývat je jmény:
pravými, smyšlenými, přezdívkou,
nikdy ne nadávkou:
Nazdar, jeřábe před oknem,
dočkáš se letos zase kvíčal?
Čao, kočičí jabloni na dvorku!
Sníš, hruško, o budoucích rydlech?
Smrky se jmenují
Nicolas, Henri, René.
Keř pámelník volá
po komolení,
i slovo se dá rozšlapat.
Jilmy, vydržte.
(Ludvík Kundera)
Těžba nerostných surovin je v obecném povědomí aktivitou, která krajinu devastuje, ochuzuje o přírodní a estetické hodnoty. Rekultivace krajiny po těžbě je pak většinovou veřejností nazírána jako obnova úrodné země, ať již polí anebo produkčního lesa. Tímto směrem se skutečně rekultivace v souladu s proklamací samozásobitelství zemědělskými produkty po desetiletí ubíraly. Setrvačnost lidského myšlení nahrává umělému prodlužování životnosti tohoto trendu. Přitom tradičně zemědělsky obhospodařovanou půdu průběžně přenecháváme napospas investorům a developerům a na polích s nejlepší bonitou rostou jako houby po dešti nákupní střediska, sklady i sídelní kaše novodobých příbytků. Myšlenka přirozené obnovy či usměrňované sukcese oproti technickým rekultivacím „ve jménu živočišného druhu Homo sapiens“ dobývá pozice jen zvolna. Navíc paradoxně i v současné napjaté ekonomické situaci stále vítězí finančně náročné technické zásahy nad úpravami blízkými přirozené obnově. Matka Příroda totiž pracuje zadarmo a do veřejných výběrových řízení nemůže vstoupit.
Třeba však připomenout, že ne všechny stopy po dobývání masa a kostí Matky Země krajinu hyzdí. Zalovme v paměti: skoro každý z nás byl v dětství nebo trampském mládí fascinován tajemnou krásou lomů či jezírek v důlcích po povrchové těžbě rud a i dnes si zaplave raději v pískovnách či štěrkových jezerech než v rybnících či přehradách. Lomy, které unikly pozornosti napravovatelů krajiny a jejich snahám odstranit tyto rány (a předtím je využít k odložení nepotřebného, tedy jako skládku), často vrostly do krajiny a poskytly útočiště rostlinným i živočišným druhům, které v krajině plošně přetížené živinami neobstojí. Vytvářením pestré mozaiky mikrostanovišť terénními úpravami již při dotěžování je krajina obohacena, jak dokládají příklady uvedené v tomto dvojčísle. V přípravě vytěženého prostoru pro nástup přírody se otevírá prostor pro společné úsilí dvou zdánlivě nesmiřitelných táborů.
Projděte se s Veronikou krajinami pozměněnými těžbou. Seznamte se se stanovisky odborníků z různých odvětví i názorových pólů (stran) a s nejrůznějšími oblastmi, lokalitami a s životem, který na dříve vytěžená území pronikl. Třeba zde získáte inspiraci, které neznámé a přitom blízké krajiny navštívit.